Riska blog^^^

2012-01-24T01:28:00.003+01:00

Gratuluju Matějovi k jeho možná životnímu rozhodnutí (kdo si dovolí určit), takhle přímočaře - až je to ode mně k neuvěření - pociťuji totiž zvláštní pocit ulpění na současnosti a na současném dění a na současném stavu (což je asi nejlepší a nejhorší zároveň). Zatímco se cejtím nejlíp (vztahově) za poslední dobu a tento pocit má vzestupnou tendenci, tak můj celkově životní pocit má nádech, že je zárovně a při tom degradující.. což je silně nefér vůči mím pocitům spokojenosti a nerozumím sama sobě. Jako bych byla dvě. Jedna doma a jedna na cestě DO (často totiž ne V) Harrachova/ě. Těžko pochopitelný, když to nechápu ani já, viď.
.. Světe div se, ale tenhle pátek jsme se bavila snad půl hodiny s Ančou a dodnes tomnu nevěřím, totiž nevěřím tomu, že ten rozhovor byl příjemný (nevím jak pro koho), a že ta hokla se chovala jako člověk - vždycky jsem si ji totiž nepersonifikovala jako Anču - holku, ale jako Anču - ale jakotu.. tu tamtu holku.. která dávala najevo, jak mě bytostně nesnáší a cosi.. přitom možná (a teď jsem třeba silně naivní) stačí najít si společné téma.
.. Jssem asi hodně opilá, ale ještě jsem Vám neřekla o mých nočních můrách - otázkou zůstává - o čem asi tak jsou?

.. je to všechno co potřebuju pro barevný ráno.

2012-01-09T01:18:00.005+01:00

.. všechno nakonec dobře dopadlo. A to nejen Vánoce.
Začátek roku 12 a takový to lehký bilancování (ale ne účelový) mi prostě přinesl poznání bez čeho se teď obejdu a bez čeho nejsem schopná delší dobu fungovat jako normální člověk nebo prostě jen spíš nejsem schopná fungovat jako já. (a to by asi nebylo ono, abych si nepostěžovala, takže..- to sem nemůžu napsat, ne že by si to někdo přečetl (ale jo, taky), ale hlavně se já sama za svoje pocity stydím. Za takový ty zlý, víš co.)

Vánoce 2011

2011-12-24T15:14:00.002+01:00

.. se nesou v naprosto nevánočním duchu, pocitu kterej pociťuju jako nepříjemný pocit v oblasti žaludku, a tísně. Možná proto, že sem tomu tenhle rok moc nedala a jako obvykle se něco ohledně vánočních dárků pokazilo! Je to poměrně smutný..

Just a perfect day..

2011-10-30T18:39:00.012+01:00

.. život stejně není nic jinýho než bejt chvilku v pr*eli a druhou chvilku si naivně myslet, že už se ty sr*čky nemůžou nikdy opakovat. (20-11-11)

Wake me up before you go go!

2011-10-19T20:25:00.002+02:00

Sem jen histerka.. volejte sláva a tři dny se radujte, už je mi dobře, já to říkala, že to funguje.

O tom jak je mi na (psychické) zvracení až si říkám, že by to mohlo proběhnout i fyzicky..

2011-10-19T13:19:00.004+02:00

.. Je mi strašně a ještě hůř, ale nejhorší je, ŽE SE TADY Z TOHO ANI NEMŮŽU VEŘEJNĚ VYPSAT!!! (protože by to bylo veřejně, jasná věc), jediný naděje vkládám do prodání svý plazmy, potřebuju si prostě vyměnit tuhle ošklivě ufňukanou a utahanou krev, která z každýho komára dělá velblouda a všechno si bere moc osobně a k srdci a překrucuje si to k tomu nejhoršímu obrazu (možná.. žejo, třeba taky ne a je to úplně racionální a v tom případě tohle je iracionální a v tom případě mi ani plazma nepomůže a vtom nejkrajnějším případě se zblázním), a dělá mi zle od žaludku, pročistit.. už vím, proč se říká 'že něco dělá zlou krev', a může to dělat i v podstatě hezkej cit.
Znáte ten pocit, když by vám mělo bejt dobře, ale je vám tak špatně, jako by jste měli imrvére kocovinu, ale žádná kocovina to není, protože ta by vás z toho aspoň dostala, ale vy si ji ani nemůžete přivodit, protože vás to nebaví? Tak tak nějak.. Mě už to ani nebaví!
A padesátá teda nebudu, i když by to jistě byla sranda. Jistě.

Zahájení sezóny politologických úterků..

2011-10-03T00:08:00.008+02:00

.. Uvědomuju si, jak ten čas letí, tohle léto bylo nezapomenutelný.. A málem sem zapomněla, že tahle moje studnice rádoby těžce zašifrovanejch a tudíž nerozluštitelnejch vzpomínek existuje, a když už jsem si vzpomněla, tak jsem zjistila, že okolo sebe absolutně nemám inspiraci, která by mi snad umožnila napsat něco podobného jako před pár měsíci.. Ne snad, že bych tím chtěla říct, že nemám žádnou inspiraci okolo sebe, tož to mám, ale jinou.. a kdovíproč se stydím o tom psát sem, asi jednoduše proto, že se mám dobře (touché) a mít se dobře neznamená, že nějaká tvorbyschopnost po Vás bude hned hyn. (věčně opakující se teorie, vyzkoušená léty praxe!)
.. Ale po týdnu psaní tohohle si tak říkám, že problém je jinde.. není to tak ani problém, ale spíš zjištění, že se nedokážu bavit tak jako předtím, ne snad že bych se nedokázala bavit, nechtěla nebo nedejbože nemohla (to by nikdo nedopustil), ale potřebuju najít nové možnosti jak se bavit JINAK. No offense.. ale jinak. (jinak než jsem byla zvyklá se bavit - i když v praze jsem se jinak bavit zvyklá nikdy nebyla, nestihla jsem to, tak co si nalhávám, to je jen ten zimní/jarní zvyk.. 'robim co chcem, mam v piči jak sa na to pozerajú druhí, keď viem čo chcem nemusím sa predsa pýtať ludí, tak nech si hovorí kto chce, každý hovorí čo chce, ja si robím čo chcem') - tak tak to už není, protože nechci aby to tak bylo. (05-10-11 moc brzo ráno než aby bylo ještě ráno)

Zhřešila sem..

2011-06-16T02:39:00.005+02:00

Podle katechický formulace desatera a křesťanského číslovaná sem dnes spáchala celkem 5 přestupků a to doslova proti 1. (nazvala sem jednoho hubedního autora bohem, anoano!) a 2. (vzala jsem boží jméno nadarmo) a 4. (lhala jsem své mamince) a 7. (pokradla sem) a 10. (protože závidim) přikázání. To už mi chybí jen nepomnout sváteční den světit, zabít, sesmilnit (tak klidně bych..), vydat proti někomu křivé svědectví a požádat manželky bližního svého.. den je ještě dost dlouhej.
A to nemluvim o tom malém hříchu, kterým je právě hořící cigareta (druhá) v mé levé ruce a to všechno na místě tomuto holdování zcela zapovězenému.. pokoji koleje hehehe!
Občas sem rozzlobená.. ani nevim na co a za co, ale to není zrovna případ teďka. (teďk = současný teď)
- Robí to dobre uvoľňovať stres, niekedy mi prasknú nervy,
viem, mám to po mame.
- Strieda sa to s momentami, keď sa správam normálne,
som totiž po otcovi, chiller. Tady!

"Everything that I feared happened to me." (The Book of Job)

2011-06-07T16:51:00.004+02:00

Občas mám pocit (takhle začíná každá moje myšlenka, se kterou se chci svěřit, alespoň co jsem si všimla.. divný ale je, že tím nechci říct, že mám snad nějakej mlhavej pocit, tušení, to bych napsala 'zdá se mi' nebo něco v tom slova smyslu, že mám snad nějakej mlhavej pocit, tušení, ALE že sem si tím úplně jistá, že to tak prostě s určitostí je!), že vyžaduju a vyhledávám určitou dávku mně věnované pozornosti a čím víc pozornosti, tím sem sama spokojenější (ale je to otázka idnividuální) - nehledě na to, že tolik kolik přijímám ani náhodou nejsme schopná opětovat zpět. Na druhou stranu (rozuměj na mou obranu), čím víc jí přijmu, tím víc jí jsem schopná opětovat, i když míra opětované pozornosti ani náhodou nedosahuje míry pozornosti přijaté, tak mě to motivuje aspoň k něčemu, jako je pokrok. .. A tak chci říct, že to ode mě asi určitě není fér, co.
Jdu, přečtu si the Book of Job a třeba pak povedu spokojenější život. :) (7.6.)

I saw those high-stepping sexy witches, sons of satin, son-of-bitches!

2011-06-04T18:49:00.004+02:00

Když se mam dobře, tak nemam o čem psát. A i kdyby se čirou náhodou něco našlo, tak se v tom nechci hrabat. (..a možná přijde i kouzelník/edit.) DREAMS - od Grace .. All in my dreams!

Carry coals to Newcastle.

2011-05-19T17:34:00.004+02:00

Chtěla bych říct, že dneska sem se ocitla v ranním autobuse do školy s pocitem totální existenční krize. Nejspíš bylo nutně potřeba nechat si pustit žilou, protože s tou plazmou, co jsem tak hanebně prodala do rukou obchodníků s lidskými tekutinami, odešel taky tenhle pocit marnosti, god bless you plasma acceptors. Škoda že zítra je taky den a darovat ji můžu jen jednou za čtnáct dní. Hm. (a ještě nevím jestli je to jen pocit, že za mlada sem musela být geniální a nebo rozhodně o pár levelů vejš než teď, ale s jistotou sobě vlastí vím, že teď sem tak maximálně zkažená tím realismem reality, kterej a nebo skrz kterýho se jen odsuzuju k tomu ničeho už nikdy nedosáhnout.)

To další přebíjí to předtím..

2011-05-16T21:15:00.004+02:00

.. je úplně jedno jakym právem.
Když mi ukradli dneska v noci tašku s věcma, tak mi došlo jaký mám přehnaný sklony k nostalgii a sentimentalitě. Vážně až přehnaně. Jak se vyžívám v tom, co bylo. V tom, co pro mě ty věci/lidi představovaly/i.
Policajti z Vás udělaj blbečka, co se neumí postart o svoje věci, protože se opil, i přesto že v sobě máte jen 3 piva a 4 zlatý tequily.. A protože sem přeci jenom tak trochu holka, i když je na mě údajně vidět, že sem vyrůstala v klučičím kolektivu, že prej nejsem žádná takováta ta slečínka (- nevím jestli tohle ale nebyl jen pokus o způsob jak mě sbalit..), tak sem si hned za to musela koupit krásnou novou peněženku, za ten šok, náplast na otevřený rány.
A tvrdim si, že sem na sebe hrdá, jak jsem byla zdrženlivá, a jak mam skvělýho kamaráda, kterej by toho sice s klidnym srdcem stejně klidně využil, ale nechce si to se mnou celý zopakovat (ani se nestydim), a že všechno proběhlo úplně košér (taky jo!). No ale ve 4 ráno jet sama bez ničeho přes celou Prahu, budit magdu, aby mě pustila dovnitř, když by mě stejně ani nepustili na kolej? To je jasný ne?

Praha až k ránu se chodí spát
Praha není jenom most a hrad
Praha je matka měst a nálad
Praha co víc si můžu přát
PRAHA
Ale Turnov má pořád svoje neodolatelný kouzlo. A v tý telenovele občas vystupují někteří, kteří mají ještě zajímavější a zcestnější dedukce než mám já sama, a to si myslím že je sakra co říct. Ale tak.. až tady budu zase jednou fňukat jak je svět nefér, zlej a lidi sou zlosyni, tak mi neříkejte, že jste mi to říkali.. já si to řeknu sama. Do tý doby bych ale už nechtěla vidět ani slyšet jakoukoliv holku říkat: "Víš Terko, já..", protože bych jí musela zakroutit krkem, a když jsem přeci jenom proti tomu násilí, tak by se to mohlo neobejít bez minimálního slovního doprovodu, díky. :)
(18-05-11, bez tašky, pepřáku, peněženky, dokladů, kreditek, isica, opencard, telefonu, mptrojky ach!, sluchátek, máčina čtyřlístku pro štěstí k maturitě, třech placek - camden, fast food orchestra a love my attitude problems, fotek mamky, mišky a mě, ..)

A potom pochopíš, že celé je to kolobeh sračiek. Čím vyššie vylezeš, tak tým hlbšie nakonec spadneš..

2011-05-01T23:01:00.005+02:00

Umim řídit! :) Příbuznost s éliškou junkojc tady ale asi nebude.
Edit: Jak jsem minule mluvila o tom místě na krku toho mýho náhodnýho spolucestujícícho pražské mhd, tak jsem to možná s tím, že mi to přijde spíš srandovní přehnala.. teď ze mě maminka zase nemá radost (ne že by ji často měla) a sem vostuda!

.. Je ti to jasné, už chápeš to tajomstvo? Ak chceš byť najlepší, tak sa na to vyser v tom najlepšom! (rada do budoucna) Druhej máj, ten po máji prvnim, kterej ale chudák už skoro nikoho nezajímá.

Can't stop the Gods from engineering.. feel no need for any interfering!

2011-04-24T20:47:00.012+02:00

Vždycky sem nespokojená když už mam něčeho dost, a třeba mi to i leze na nervy a chci se toho zbavit.. ale pak, když už to nemam, tak mi to zase akutně schází. A najedou si člověk myslí, že svět s emusí nezadržitelně blížit ke svýmu konci, když se zase ozvou. To jen tak na začátečnickej okraj.
A proč teď tenhle následující text bude dávat smysl? Třeba proto, že tyhle poslední dny byly takový plný jara, jak to tak obvykle bejvá, když je jaro, žejo, i přes tu alergii. Vřele jí díky, že mluvím jak aquabella permanentně i na souši. Tak abych vás seznámila s tím svym dubnovym enthusiasmem. Tak proto.
To když jsem jela včera autobusem ze školy (přičteme-li k tomu, že jsem v tu chvíly byla pod vlivem třech/čtyrech čtyřstamiligramových růžových bonbónků s lákavě šťavnatým názvem ibalgin), tak jsem viděla věci, který jsem už dlouho neviděla. Myslím, že jsem se tady o tom před nedávnem zmiňovala, ovšem v souvislosti s metrem (což je taky součást městské hromadné dopravy, pro ty kteří nikdy nebyly v Prahé, hehe). Neviděla jsem je prostě a jednoduše proto, že jsem se nekoukala. Tak třeba výrazy lidí. Né každej se tváří nepřítomně, znudeně a jako že má hodně věcí na práci, tak ať ho nerušíš. Některý nadhodí zasněný výraz a tak trochu se usmívaj - kdo ví nakolik to hrajou a některý, jako třeba chlapík naproti ob 3 sedačky se koukaj okolo a znervózňujou vás i ostatní širokym úsměvem tak nakažlivym, že sem si říkala, že je to buď nějakej zvrácenej experiment a nebo ten člověk ovládá hlavologii - už jen proto, že po chvilce jsem se na něj začala zubit taky (když už jsme u toho zubení se - tak bych byla mileráda, kdyby mi všechny zuby radši vypadaly - kecám - protože druhej zánět zubu (třetí pokud počítáme i zánět v dutině krční z minulejch vánoc) není žádná legrace a už mi to leze krkem - doslova!! Zubní víla by ze mě ovšem neměla radost, musela by dělat přesčasy.). A pak si vedle mě sednul kluk, díky kterýmu jsem málem změnila pohled a přehodnotila své stanovisko ohledně cucfleků - ten, kterej na mě mrkal z +/- 15ti centimetrový vzdálenosti - podle toho jak se autobus kejval - vypadal jako by se mu někdo (snad holka) pokoušel překousnout krční tepnu. Nakonec sem ale usoudila, že cucfleky sou víc sranda než značka. (pojednání o kvalitě vs. kvantitě bylo v tomhle případě jasně daný, tohle byla kvalitka) A nakonec ještě babča, co sem jí podržela to sklápěcí sedadlo a ona, sedíc ke mě zády, se mi s úsměvem omlouvala, že ke mě nemůže sedět bokem (nebo čelem nebo co to chtěla), že je to nevhodné, ale že se jí dělá špatně (ještě by si ublinkla, takže dobře že tak). A když sem jela po vínu ve františkánskejch na strahov na tousty, a pak na hvězdu, tak sem vystoupila na větrníku a slečna, co mě cestou dohnala se mě se strachem ptala, jestli jdu taky na hvězdu a vyprávěla mi opravdu úchvatný historky o úchylech a divnejch existencích, co už na tý (upozorňuju že asi tří/čtyřminutový) cestě potkala. Vynikající, ještě že to vim!! A pak na nás někdo vyběh, tak sme taky popoběhly. (A pak sem taky tančila do půl čtvrtý a do střízlivosti, poloviční průprava na čarodějnice, o druhý půlce bych radši pomlčela.) Tak, sem spokojená!
Odkvetly třesně, tráva je ale pořádně zelená (pořádně, pravě zelená) a žádnej z těhlech dnů a žádná z těhlech nocí by se neměla trávit doma! To jaro mi malinko vlezlo na mozek.. ale tak to asi všem. Tradá.

..má někdo odpověď, když bůh otáčí se zády? Chci to vědět, už nechci chytat vodopády! (part 2)

2011-04-20T23:12:00.003+02:00

No dobře, minule když sem se sem pokusila něco napsat jsem byla jak žolik.
Občas mam poslední dobou pocit (děsně dobrej pocit), že když si řeknu: "Jo, tak takhle by to dneska šlo!", tak sem aspoň na tu milisekundu uvědomění si neodolatelná. A nebo to je spíš tim, že se stačí usmát a věnovat někomu trochu pozornosti a VĚTŠINA (některejm ste totiž upřímně ukradený) lidí vám snese modrý z nebe nebo se Vám pokusí nervomocí ten život zpříjemnit, třeba jen otázkou, třeba tim, že revizor má dobrej den, třeba tim, že mě někdo pozve na drink/pivo a nebo panáka a třeba tim, že náš doktor na konference mi při mym pozdnim příchodu na můj referát řekne, že je to v pořádku, že se po mě ani nescháněl, protože přece věděl že přijdu a jestli jsem nezmokla moc. :) Sem samolibá až to bolí! (takže mě napadlo, že o to horší, o co jsou tyhle chvilkový nálady lepší, je stav, kdy pro vás nikdo nic neudělá abych se v tom mohla poňaňhat a neměla moc dlouho takovou příjemně rozmarnou chvilku. A teď mě ještě napadlo, že většina těch lidí si ze mě stejně JEN dělá takovou Coelhovu protekční banku (o tom až někdy potom) a nebo se se mnou prostě JEN chce vyspat, sweet! (No fajn, teď ta samolibost překročila i tu nesnesitelnou hranici, neměla bych se tak duševně rozmazlovat!))
A do uší si teď pouštim jen samou kvalitní muziku a vás připouštim k těmhle svejm hroznejm duševním vlastnostem, který mi určitě nedala maminčina výchova, ale nejspíš až moje pozdější a značně pokřivený vnímání mezilidskejch vztahů.
Would you rather turn left when there's nothing right or turn right when there's nothing left? Co? Odpověď! (18/20-04-11)

..a pak má člověk pocit, že jen chytá vodopády (part 1)

2011-04-16T06:07:00.003+02:00

Mam teda rozepsanýho něco jinýho, jen sem chtěla říct.. že s tim sakra nemůžu přestat a hrozně, hrozně, hrozně moc bych chtěla, jenže bych spíš tzn. nejpíš chtěla udělat stejnou blbost znova a znova a znova. (To přejde, věřim tomu, docela úporně, jak ptáci křičej před oknama, protože je čtvrt na sedm, protože všechno v mym životě chodí v kruzích, tenhle by se měl uzavřít, protože prosím - sranda je, že já vlastně tak moc nechci až to bolí. Tak se v sobě vyznej, když si sám protiřečíš.) - 16-04-11 06:12.

Nesoudim tě, soudit nás může jen bůh, vole..!

2011-03-28T19:02:00.008+02:00

Byla sem před nějakou dobou na římskokatolický mši, i když sem tam asi neměla co dělat. (A potěšilo mě, že se mě po dlouhý době něco 'dotklo' tak, že mi to v hlavě zanechalo něco k přemejšlení) Ale jak řekl Ivoš a mě se ta myšlenka hrozně líbila: Víra je věc soukromá a kostel je místem veřejným. Možná, že bych si tam zašla znova, ne proto že mi tam parádně mrzne nos, a proto že si nemůžu dojít pro tu oplatku (protože to už je mnohem dál za povolenou hranicí, než odpovědi typu 'i s tebou'), ale proto že člověk přeci jenom hledá něco vyššího než je on sám.
A tak mě napadlo, že po tý vyšší moci (ať už je to třeba jen jakákoliv naše vyšší antropomorfní/neantropomorfní představa, whatever) pátrá každej, ale tady se vám tak přímo nabízí (neřekla sem podbízí). A to sem si vždycky myslela, že věřící (no dobře, ne vždycky, ale ta představa taková zčásti je) přijde, řekne co si přeje, to a to a je to. Jenže kdybych si sama sama sebe představila v podobě případnýho věřícího, tak bych (už jen z principu na kterym je víra založená) nemohla prostě přijít a říct, chci to a to a je to, protože bych z podstaty toho svýho náboženskýho přesvědčení vůbec jen musela bejt ráda, že já jsem ta jeho vyvolená (nevztahovačně, jedna z těch vyvolených je asi leší termín), která se dožila dnešních dní a stále ještě dýchá, zdravá a víceméně zabezpečená. Není každýmu dáno.. tohle pochopit.
.. No ovšem tahle moje vyladěná náladička povznešená římskokatolickou liturgií nemění nic na tom, že žiju poslední tejdny v citovejch sračkách (teď nevim jestli se neopakuju, ale celej život nedělám sakra nic jinýho, takže.) a spravilo by to tak možná přijetí na nebesa a nebo lobotomie frontálního laloku nebo kde že se to vlastně bere, víc ani ň. Jo a taky už nechci nikdy kvůli nějakýmu hlupákovi přijít ani o jednu jedinou slzičku, doufám, že je to jasný, tak si moc nedovolujte. Když sem opilá tak sem totiž nějaká přecitlivělá.. kecám, přecitlivělá sem furt. howgh..

Hudba není nejlepší vynález na světě, nejlepší vynález na světě je umění vypnout uprostřed davu.

2011-01-20T15:22:00.012+01:00

Nevim jak začít. Vždycky, když tak nějak nevim jak začít a to, že nevim jak začít trvá už nevim jak dlouho, tak si do jednoho nepojmenovanýho článku, kterej ovšem nezveřejňuju, píšu poznámky; co mě kde napadne, co kde najdu a něco mě k tomu všemu nalezenýmu napadne, a co kde najdu a něco mě k tomu napadne, tak na to si při navrácení-se už dávno nepamatuju. Zůstane jen takovej pocit, že tam něco bylo. Vždycky zůstane jen ten pocit, že tam něco bylo. Tak zle doufám, že ho máte stejnej jako já. Každýmu se bahnem brodí líp, když se může ohlídnout a zjistit, že za nim se brodí ještě davy a maj před sebou ještě delší a o to horší cestu.
Ve mě totiž taky někdy něco bylo. Ale to už je dávno. Zbyly z toho jen přehnaný představy o budoucnosti. A taky o tom, kolik toho dokážu. Zvládnout. A přitom se podceňuju v tom, kolik toho dokážu unýst. (- to je dobrá myšlenka, sem řekla.)
A to je jen důkaz skutečnosti, děsně divný, jak se neznáme, i když to je asi jen účel. Je to tak trochu vtip - (i když bych se tomu zasmála jen jako postupující krvi v mé trubičce při odběru.. a strachu, že když se smát začnu, tak se uvolním natolik, že omdlím.. na druhou stranu to nebylo děsivý, děsivější bylo, že mi ji vzali a ochuzenou, oranžovou, 'obohacenou' jen o fyziologickej roztok zase vrátili (byla mi taková nepříjemná vnitřní zima a připadala jsem si slaboučká)) -, že až se jednou poznám, tak budu moct zcela vědomně předvídat jak se zachovám (myšlenkový pochody).

(A zase timhle článkem, kterej nezahrnuje ani procento z mejch pocitů z posledních 2 měsíců zabiju svoje já a pohřbim vzpomínky na to, jak jsem se chovala, jak jsem se měla, a jak jsem si svůj 19ti letej život užívala.. Bylo to občas víc než šílený, za což se nestydím, abych snad někoho nemystifikovala, ale nakonec jsem nikomu (i když to bylo mnohokrát nahnutý) neublížila. To vše v rámci zásady 'co oči nevidí, to srdce nebolí'. Jen by mě zajímalo, proč jsem některý věci dělala, když za ten sex to snad někdy ani nestálo.)
25-03-2011

Čim víc filozofování tim víc vody v keckách!

2011-01-19T15:41:00.005+01:00

Když už s něčím začnu a to něco mě baví, a to je to, co jsem celou dobu tak trochu i kvůli vám odkládala .. tak mi na to proboha nechte prostor!! (mluvim o učení, překvápko, co?!) Středa po ájině, politologii a čsps, yahoo.

Správné holčičky ničí barbíny.

2011-01-06T22:17:00.007+01:00

Rozečetla jsem rozum a cit (ve zkratce jde o to, jestli se rozum a cit v charakteru jedné osoby můžou spojovat a nebo se musí zákonitě vyvracet, což je ukázaný na charakterech, a vnímání a hodnocení charakterů jiných osob, obou těch sester - a to jsem to ani nečetla celý a ani víckrát abych pochopila pointu - jestli tam teda nějaká pointa byla), sice je to asi tak trochu přecitlivělá romantická hovadinka, ale má to váhu nějaký toho uměleckýho díla a na tu dobu ta paní nemohla být tak úplně hloupá, jako si myslím, že většina paních v tu dobu byla. Jenže většina paních je hloupá i v dnešní době, takže. ('takže' není zrovna moc argument, jako je to spíš dupnutí si, takže) Nicméně ta knížka nebyla moje a já už jí doma nemám, tak ji asi nikdy a nebo v nejbližší době nedočtu, ale došlo mi .. jak číst potřebuju a jak jsem byla posledního půl roku nejhloupější ze všech. Ne jako ti, co nikdy pořádně číst ani nezačali, ale jako ten, co to zbožňoval a přestal s tím ze dne na den. (a to teda nepočítám aristotelovu politiku, aronovu demokracii a totalitarismus a všechny ty další novákovy i nenovákovy povinný literatury) (sobota, 15.1.2011)

A tomů v mym životě bylo už nějak moc.

2011-01-02T23:22:00.005+01:00

Můj život nemá smysl a cíl. Už jen proto, že žádnej smysl a cíl nehledám. Ani v tom co už mam. Jediný co hledám, je způsob jak mluvit o tom, že bych ho chtěla najít. A specifickej způsob pátrání po něm, i když vůbec nepátrám a jen čekám, až se to o mě přerazí. A způsob jak si nevšimnout, že to mam třeba přímo pod nosem. Takže toho vlastně hledám víc.

A pokud bych měla mluvit o minulym roce, tak bych se stejně dostala jen k výčtu pár jmen, který bych chtěla zmínit.
Vůbec skoro všechny ty významný události sou pro mě prostě spojený s jednim a nebo tim aspoň rozděluju ty jednotlivý životní minietapy, ve kterejch se něco zajmavýho stalo a nebo mohlo stát.
A tomů v mym životě bylo už nějak moc.

Tamto řadim daleko do roků minulejch, i když to ještě o pár dní není ani rok, a až se mě na to děti jednou budou ptát, tak nevím ani jestli si vzpomenu jak to všechno vlastně bylo, protože pevně věřím, že do té doby to zapomenu definitivně. Promiň taťko. (02-01-2011)

Tohle bych vážně, ale vážně .. nikdy nechtěla.

2010-12-20T18:19:00.010+01:00

Čestný skautský, kamarádský a ale hlavně, věř mi!
Nemam to na povel .. no dobře, kecám .. mam.
Nemam se na povel .. no dobře, kecám .. mam.
Naprosto regulérně. A už vím k čemu jsou sny. Krom toho, že k .. (přehánim, klid) tak k tomu aby si člověk uvědomil, jak by reagoval na reálný vyhrocený situace, který by se ryze teoreticky mohly stát. A to, jak by na ně reagoval je až přehnaně definovaný. Tak teď už vim, jak jsem schopná lhát a zamlžovat a zamrkávat slzičky. Jen abych si neublížila, tak radši všechno zatluču, i sama před sebou :) Hele zase dělám bordel, tady se tomu člověk nevyhne! (30-12-10, zejtra silvestr, tak já se budu opičit -protože originální (retro královna ve strakatejch punčocháčích, tse-tse brejlích a zmalovaná červenou rtěnkou a třeba umělejma řasama) bejt neumim- a sepíšu nějaký shrnutí tohodle roku, to bude ale švanda.)

Zvykli sme si nečekat ..

2010-12-08T17:41:00.006+01:00

Ty hele, zastav čas ti řikám, tak na den, já budu plynout a to ostatní bude stát a budeme si fakticky perfektně rozumět. Aspoň tak na dva neproflákaný tejdny, se kterejma šíleně nespěcháš a budeme si kvit. A během kterých nebudu mít na práci spoustu důležitejch věcí, který mi budou jedno. To je férová nabídka (i když vlastně nedávám nic na oplátku).
Oukej edit, vrátit čas do minulýho čtvrtka na 8 ráno, já sem fakt blbá, to svět neviděl!! Až si budu příště myslet, co všechno mi projde, tak bych si asi měla vzpomenout na to a uvědomit si, že dávno nejsem na střední.. Seš blbá Terezo, dej si facku (jedno zku*vený skoropoledne, dne 16-12-10).

The muddy road.

2010-12-06T21:58:00.006+01:00

.. Tanzan and Ekido were once travelling together down a muddy road. A heavy rain was still falling. Coming around a bend, they met a lovely girl in a silk kimono and sash, unable to cross the intersection.
“Come on, girl,” said Tanzan at once.
Lifting her in his arms, he carried her over the mud.
Ekido did not speak again until that night when they reached a lodging temple. Then he no longer could restrain himself.
“We monks can’t be near females,” he told Tanzan, “especially not young and lovely ones. It is dangerous. Why did you do that?”
“I left the girl there,” said Tanzan. “Are you still carrying her?” (10sec read: The muddy road, http://paulocoelhoblog.com/2010/12/05/daily-message-178/)

I'm still carrying her. (06-12-10)

Hablan de orden, justicia y ley .. De negros, de jonkies, de putas, de gays.

2010-12-02T22:02:00.005+01:00

.. Víte přece o tom, že když se člověk cejtí špatně, tak se mu líp píšou takový ty zamyšleníhodný s*ačky. Který každej druhej opěvuje na každym druhym blogu, všechno je to na to samý brdo, jen je to sem tam trochu víc a nebo míň podkreslený osobností a zkušenostním fondem (to zní fakt zvnosně) danýho jedince. Tak já se mam tak dobře, že z toho začínám mít ten nezodpovědnej pocit rozmazlenýho fracka, co mu ani zdaleka nestačí to co má. Dupala bych si o to, co nemám a chci mít, i když to kromě mě nemá ještě dalších dobře 5 a půl miliardy lidí a pěkněj kus. A abych to uvedla na pravou míru .. je mi tak dobře, že je mi špatně z toho, jak by mi mohlo být líp. (04-12-10)

Asi takhle jen tak o sto decibelů hlasitějc:

2010-11-27T21:39:00.003+01:00

Nechci bejt dneska večer doma. Nechci bejt dneska večer SAMA doma. Nechci zůstat dneska večer doma. Je sobota a já nechci být doma. Je sobota a já chci jít ven. Nechci zůstat dneska večer doma. Nechci zůstat doma. Prostě nechci. Ne. Nechci. Taky se trochu bojim - Nechci se dneska bát večer doma. Sama. Nechci bejt dneska večer doma sama a bát se a už vůbec nechci bejt celej večer DOMA. Enjoy. Vzteky bych mohla třeba začít plakat, hmm, to bych mohla zkusit.

Nic míň, nic víc .. titul do Pardubic. :)

2010-11-22T16:22:00.003+01:00

.. myslim, že mě kluci prostě nechápete. (hrozně tajnej a drtek škodolibej smích)
Jinak si to nedokážu vysvětlit. Tak asi je to trochu moje chyba no, taková menší vada. Ale kdo si má pomoct, když je to (většinou a to většinou v tý většině, která není předmětem toho menšinovýho zájmu) tak jednoduchý.
Na otočku do Brna se to vyplatilo, viděla jsem lidi, co jsem dlouho neviděla, ale brzo zase uvidím a to se vyplatí.
Tjada. (furt se mam dobře jo!, ale bolí mě zub a jak se znám, tak si prostě nestihnu k zubařce dojít ještě dlouho a ono to bez prášku nejde moc vydržet, upřímně řečeno bolí to jako .. DOST.) Dvaadvacátýho listopadu, 11 days left!

DO need a parachute.

2010-11-06T17:59:00.014+01:00

.. Krátká zpráva z mýho života, co všechny zaručeně děsně zajímá a já to vim. V dnešní reportáži uslyšíte, co jste ještě neslyšeli, uvidíte co jste neviděli a zaručeně to bude zase na dlooouho.
Včera sem byla na Potterovic klukovi (nostalgie, když vám něco tak změní život - ano, to zahrnuje i to pobíhání v plášti s hůlkou po louce - jako to zmůže jen jedna jediná série knížek a přístup k internetu), utratila nějakou tu čtyřmístnou částku jen tak z něčeho a v podstatě za nic -jako z rádoby nervů a snad jen tak z trucu (mimochodem, proč ve skateshopech dělaj vždycky tak krásný kluci, to je mi záhadou)- spala tři hodiny kvůli škole, ale stejně bych dneska nechtěla spát vůbec, kdyby to bylo jen trochu možný. Make a wish!!
.. Dneska se mi poprvé oficiálně nechce z Prahy. (ufňukanej smajlík :D)
Mama told me what I should know .. too much candy gonna rot your soul! (18-11-10)
A vemte si z toho co chcete, třeba nic, já jsem spokojená sakra.

A zkusili jste to vypnout a zapnout?

2010-10-17T22:35:00.006+02:00

Tak no, kde začít, žejo.
Tak třeba tím, že v jednu chvíli věříte -a to dost přesvědčeně- na nenáslednost událostí, zatímco za dvě hodiny na to už je probíráte zpětně a nutno dodat, že už i s rádoby patřičným odstupem. Tak kde to jsme.
Mam za to, že faktický kamarádství mezi holkou a klukem může vzniknout, nějakej čas fungovat a vůbec všeobecně prostě existovat, jen když se dva lidi navzájem žádným (žádným!) způsobem nepřitahujou. Všechno ostatní (včetně skrývání, zapírání sám před sebou, občasnýho čehosi, včetně sexu - dovedu si představit i 'kamarády', co si vypomáhají takhle ..) se nedá považovat za nezištný, tudíž to vylučuji z akademické kamarádské obcem a jedná se jen o oklamávání sama sebe. Takže si to každej srovnejte v hlavě. Fajnový je, že to teda asi nemám jednoho kamaráda, nevim jak dlouho to vydrží (protože ve svý podstatě to nepřipustěný a nebo málokdy připouštěný něco vlastně existuje jen v hlavě jednoho každýho z nás a obávám se, že to že to, co označujeme mezi sebou ve vtipu za 'kamarádství' bez jakejchkoliv závazků a už vůbec bez jakejchkoliv citovejch vazeb, už se vůbec vztahu bez nějakejch závazků a nebo citovejch vazeb fakticky nepodobá, věřte mi, tohle ne no. :D) a vůbec to ani nechci vědět, teď je to fajn, tak mi to nechte, tak.
(Nutno dodat, že jsou věci, který pro mě do přednedávnejch dní ještě nikdo v životě neudělal a ty občas dovedou člověka vyvést z nějaké té míry odstupu k životu, tak jak se obvykle sám podává.)
17-10-10

2010-10-06T17:14:00.003+02:00

No ty piko!:)(06-10-10)

Vždycky mě dostane, slyšet jak to kotě uvnitř tebe zapřede.

2010-08-20T18:26:00.014+02:00

Jsou věci, o kterejch jsem si kdysi myslela -a co víc, dokonce jsem to o nich i říkala-, kterejch bych nebyla schopná. A voalá, pěknou řádku z nich mám už za sebou. A přežila jsem. Nevím ještě jestli vítězně se štítem a nebo na štítě, ale to se asi ukáže až budu stará a budu zpětně přemýšlet nad tím, co jsem kdy udělala a vůbec, určitě si splním ještě pár dalších 'přání'. (a teď se směju sama sobě)
Matěj řikal, že do 20 se dalo stihnout tolik věcí, třeba kolik toho napsal Rimbaud/Verlaine a co on do 20 nestihl dokázat. A tak si řikám, že já mám sice ještě nějakej ten měsíc, ale zvládnu se do tý doby tak maximálně .. no radši nevědět. Když si tak shrnu, co pěknýho jsem za posledních pár let provedla, tak upřímně radši nevědět. Nic přínosnýho světu v tom vážně ani nehledám. I když jsem možná byla přínosná někomu, jasně. :D

A myslím, že to je hlas mýho vnitřního zvrácenýho podlýho a bůhvíjakýho já, že se mi občas nějaké lidské vztahy znechutí natolik, že bych si přála odložit jakýkoliv mezilidský vztah jakéhokoliv rázu pěkně k ledu a počkat, až mě to třeba zase čirou náhodou bude mít chuť začít bavit.

Dost mě obtěžuje a/nebo mi vadí když:
.. se mi tady nabízí, že bych mohla svůj blog zpeněžit. (To mi fakt řekni, proč mi tady někdo nabízí, že bych jako mohla svůj blog zpeněžit. Zaprvý, kterej z nás by se zmohl na to, prodat svoje žvásty kdejakýmu éteru?! (tím pádem následující řádky jsou už jen nepodstatný žvásty) A pak je třeba číst na obrovskejch plakátech na times square a muset se stydět za to, jak jste zaprodali svoji myšlenku a nebo slovo a jen tak ji nechali nějakýho blbečka -celou nahou- vytisknout a vytrhnout z její pravý podstaty všech těch navazujících asociací a znaků okolo.)
.. mi někdo nabízí, že si to spolu teda můžeme jen užít, když nic jinýho.
.. nevím nakolik si nědo dělá srandu a nakolik bych si z toho měla přestat dělat srandu já.
.. se stydím sama před sebou.
.. soy una de ellas.
.. jsou lidi hloupý tak moc, že mě to k uzoufání rozčiluje.

(03-10-10, a dneska zase do Prahé :))

Every monkey'd like to be ..

2010-07-29T11:17:00.013+02:00

.. In my place instead of me. :D
--- Už jen díky tomu zcela racionálnímu postoji, který jsem ke svému životu NEzavedla, ba právě naopak. Chovám se jako hovádko boží (proč proboha tohle spojení používám tak často?) a nejhorší na tom je, že to je právě to, co mě baví. Baví mě porušovat určitě aspoň tucet vyhlášek a nařízení města, který rozhodně nedovolujou lízt po střechách radnice a okolních domů, fotit si spící, a pak už nespící lidi a po zelených mostech a po střechách pump a po všem dalšim možnym. Baví mě všechny ty parties tohohle léta 2010. Baví mě tyhle nevinný zahraniční experimenty s piercingem ve rtu a bůhvíkdeještě :D, už jen proto, že kdyby si to člověk nechal ujít, tak to bude muset dohánět v pozdějšim věku a kdo ví, jestli na to vůbec kdy zbyde čas. Baví mě opakovat svoje vlastní chyby a baví mě zase a opakovaně přivádět do rozpaků, sebe i ostatní. A baví mě ty paranoidní pocity, když se poslední dobou vracím domů, i když pochopitelně pokrytecky budu dál tvrdit, že bych je radši neměla, protože jen o tom čistě teoreticky uvažovat je doslova balancování na moc vysoko pověšenym laně, na kterém je něco jako nálepka kamarádství a já nejsem žádnej rozenej provazochodec, nepomohlo by mi totiž ani kdyby to lano bylo položený na zemi. .. Vlastně ne - nejhorší na tom je, že se občas přistihnu, že mě baví i vidět lidi, pro který moje chování a jeho důsledky nemusí bejt zrovna bezbolestný - tím jsem chtěla tak nějak naznačit, že když už oni někdy můžou vědomě ublížit mě, tak mám děsivou chuť jim to oplatit a těch způsobů je tolik, tolik.
Většinou to ale nedělám .. Nakonec, nejsem přece psychopat, a tak to se mnou není zas tak strašný, víš co.

A protože mi připadá, že už ani nemá smysl snažit se pochopit sebe samu (a nebo už se tak stalo a jen se bojím to někomu přiznat, což zní jako docela rozumný vysvětlení, protože dost věcí se zdá dost nepochopitelnejch; přičítejme to tomu, že věčně -jak papoušek- opakuju, že jsme jen hloupá holka a nic víc v tom není), tak se o to ani nesnažím.
A měla bych přestat tak moc jíst. A měla bych přestat psát podobný sr*čky jako tyhle, no .. asi tak.
(19-08-10)

Budím se tím, že něco hledám .. někdy i dvakrát za noc.

2010-07-26T17:15:00.007+02:00

Tyhle sny mě zabijou. Ty, po kterých a nebo uprostřed kterých se člověk probudí a neví co je a co už není pravda. A neví nakolik si má věřit a co bylo včera, že se mu zdálo zrovna tohle. Jestli se to teda vůbec zdálo.
A jestli když znova usne, tak budou pokračovat.
Sranda, že se mi začali zdát až po takový dlouhý snový přestávce.

A vždycky po probuzení z tohohle mám podivně tíživě prázdnej pocit v žaludku (ne, nemmusí to nutně mít cosi společného s párty předchozího večera), stejně jako když dělám naprosto cokoli a slyším zvuk fb. A pak následuje takový to vydechnutí, a chvilku naprosto upřímnýho srovnání si priorit a reálií v hlavě. Jenže je to jen chvilka, znáte to, chvilka upřímnosti k sobě samýmu je pro lidi bez pořádný osobnosti fakt jen chvilka. :)
No aspoň že nemusim hledat hrdost. Naprosto neupřímně? - Díky bohu, že už k tomu není příležitost.

Vždycky budu jen ta holka, nejvíc vystrašená z toho, že by mi mohl někdo třeba zase náhodou chtít nějak ublížit. Nenaděláš nic. Nejde se z toho poučit a .. nebudu přece ublížená už předem, to by se to mohlo obejít bez těch příjemnějších okolků okolo, a upřímně řečeno .. por desgraciado, estoy una de ellas.

(26-07-10 .. zatim to ale víc a víc vypadá, že to co hledám není vůbec tady na zemi .. A nebo nevim.)

Who the fuck cares? :)

2010-07-18T21:10:00.006+02:00

.. tohle bylo původně rozepsaný (musím to dělat zaprvý kvůli těm hloupejm fontům a za druhý kvůli mimoběžnejm poznámkám, kterých tady mám plno a vůbec si tak hezky namlouvám, že bych se k nim mohla třeba vrátit, ale nakonec to vůbec není potřeba a není k tomu ani chuť a hlavně už k tomu není ten moment.) pro něco úplně jinýho.
Ale pak jsem si k tomu takhle sedla, založila si konečně formspring (joo, díky tomu, že si ho založila Kája - ale pár známejch už tam čtu nějakej ten pátek) a upřímně jsem se zasmála, když jsem včera na liště viděla blikající zprávu fb chatu, no co víc .. smála jsem se ještě tak 5 minut potom, jen nevím jestli to byl smích pobavenej (to je stejný jako když vyhráváte nějakou hru - já u toho zásadně dostávám záchvaty smíchu - jen nevím co to sakra tohle je za hru). No a po tom všem už jsem to předchozí rovnou mohla smazat.

I still remember the fire, the fire in your eyes. The fire, the fire, the fire in you eyes .. ♫ (nemám odkaz, nejsou na youtube, co v dnešní době NENÍ na youtube?! Fast food orchestra - Fire.)
- 24-07-10

As long as the wrong feels right it's like I'm in flight.

2010-07-15T22:38:00.006+02:00

.. tak jo, ještě nějakou dobu toho kňourání, a pak už se zase přestanu chovat jako debil.
A mnohem, mnohem víc dětinštějc. Protože to je ta správná sranda.

To jednoho rozčílí, že se nehorázně opakuje. Vlastně řeším jen to, jestli je Terezka zrovna duševně na výši a nebo na níži. Nebo na obláčku (jahodovym). To by unudilo i anonymního alkoholika s teprve napůl vypitou lahví, a to už je co říct. Jo a taky si řikám, že mám kamarády co dost pijou. No nebudeme si nic namlouvat, pijeme všichni a občas se domnívám, že moje mozkový buňky zase zoufale potřebují svou pravidelnou dávku emocí v podobě návštěv v ústavu s už dávno nepovinou školní docházkou (pokud nechcete skončit u výkopu, tak holt budete muset chodit po základce na další školu, bros), povinným nošením přezůvek a hrachovou kaší k obědu, kterou si kuchařky zahřejvaj v intermezzu stehnama.

TA CO NA MĚ NAMÍSTO MLUVENÍ JEN CELÝ DEN KŘIČÍ MI PRÁVĚ ŘEKLA, ŽE JSEM STEJNÁ JAKO KAUCKÁ!!Že se právě bavila s jejíma rodičema, jestli ji náhodou neznám? Jako nátura, chování, inteligence! a nejspíš i mé současné problémy s drogami, ne mami? Ty kvůli kterým jdu v pondělí na krev (haha), řekněte mi .. že to opravdu není pravda, co jsem právě slyšela?! - Už se těším až přijdou výsledky a na tom papíře bude velký ho*no, namísto pozitivních výsledků. Bože, jak já se těším až se za to v to pondělí bude muset stydět .. a co teprve pak. Najs.

Vždycky, když si řeknete 'who the fuck cares?!', tak jste vyléčení. Vím to.(15-07-10, kick-ass)

Bože ..

2010-07-15T13:53:00.004+02:00

.. musím ti říct jednu důležitou věc. Vysvětli mi nějak racionálně, proč jsi mi to udělal. JÁ JSEM totiž FAKT BLBÁ! (a některý lidi jsou sebestředný hovada, tak co.)

Fajn, přestávám šlapat na kulatý kanály.

2010-07-07T12:25:00.012+02:00

Protože to je na piču a sotva to přináší nějaký štěstí.
I kdybych na ně zase začala šlapat, tak tohle dnešní zpochybnění jejich účinnosti určitě způsobí, že mi fungovat nebudou. Chápete. Na truc. Když něčemu jednou přestanete věřit a začnete o tom pochybovat ..
A už jsem zjistila kde tak přibližně může vznikat jednosměrná do blázince. Všichni tam prej jednou skončíme. (10-07-10, a fakt se těšim na zítra do práce až si budu moct vyslechnout problémy cizích lidí, protože já přece žádný nemám -.-".)

ČtvrtNaDvě's Edit! Jo a taky se vážně těším až se mamka vrátí a to by mohlo být třeba každou chvilku a klidně to řeknu. Jsem maminčina holčička. Jakkoliv mě občas štve a jakkoliv já jsem nezodpovědnej spratek, tak je u ní aspoň jistota, že až zase jednou budu fňukat opilá ve 3 ráno na gauči (no dobře, už se mi to dlouho nestalo, ale pro všechny případy) a budu někoho potřebovat, tak to bude ona kdo vstane. Ta jistota, že ona tady je vždycky pro mě. Nebo tak nějak. A teď jsem si uvědomila, že tohle jsem o tátovi nikdy neřekla. A že jsem se tady za celou tu dobu o celý tý době vyjádřila tak strašně, strašně málo. Detaily ale bude lepší zapomenout (pro mě), takže to ještě nějakou dobu počká.

Dobře no .. den poté říkám .. že po dvou hodinách co jsem ji dneska viděla a zažila, bych ji ztase poslala zpět do Chorvatska.
Na druhou stranu, je mi ještě hůř! A to je bonus dnešního večera! :)

Thar be more .. ale až někdy jindy.

2010-06-30T03:09:00.003+02:00

.. Dnešní den = úteroakousekstředu - vím teda, že teď jsem ten náš kalendář pěkně popletla, ale proč si to dělat složitější? - vyhlašuji skorobezkonkurenčně jedním z nejlepších za tyhle prázdniny. :)
A to je všechno, co jsem chtěla říct. (Z toho co mi zbylo v hlavě.)

That was yesterday, yesterday is over and it's a different day.

2010-06-23T16:49:00.005+02:00

.. Na kopci mám kolegyni (kristova čerstvý léta, šestky prsa), která pořád řeší svůj problém s jedním jí dvakrát odmítnutým hasičem, kterýho by teďka chtěla. Jak lidi můžou bejt zoufalý po 8 letech samoty. (nebo třeba 18ti) A proč je to vede k řešení s někým, jako jsem třeba já. Co já jí asi tak můžu poskytnout za pomoc (slovní/myšlenkovou)? Je mi líto jí po pravdě říct, že to očividně nemá smysl (dle toho, jak jsem za 2 dny zainteresovaná do tématu, víteco, znalec -.-"). Tak budu taky pokrytec (a navíc ji uvidím až v sprnu - ještě pokrytečtější něco začít, a pak se toho takhle zbavit).

Pokrytci a předsudky.
Všude. .. Když chce člověk svět bez předsudků, tak se tak taky musí chovat. Logicky.
I v hudbě. (Tím jsem se chtěla pochlubit, že jsem asi do něčeho vyrostla.)

'Čert nás vem', 'moje malá milá'. (27-06-10, .. jeden z hořko-sladkých večerů, který z duše nemám ráda (tyhle a pár dalších, ale ty vlastně ještě pořádně neznám, když teprve budou.)

"A to máš prášky na blbost, ne?" .. paní Dlouhá.

2010-06-22T01:17:00.005+02:00

.. tak nějak mě napadlo, kolik že věcí není správně, a tak jak by mělo být. I když bych na to vůbec myslet neměla, protože tak to prostě je normální.
A taky, že se vlastně mám dobře, jen .. jen je tady pořád nějaký jen. Který každej hledá byť by bylo sebemenší, protože absolutní spokojenost asi neexistuje ani ve filmech.
.. Koukněte se třeba na to, jak lidi prožívali svoji 'lásku' nebo vztah nebo cokoliv ve 40. letech (dívala jsem se znovu na vyšší princip, i když o lásce je to jen málo, nevím proč mi zrovna ta scéna utkvěla v paměti), jak to bylo jednoduchý vybrat si někoho na celej život (ne že bych neviděla, jak bylo na výběr, když výběr byl jen jeden celoživotní a jaká to byla šílená zodpovědnost!), a jak je to dneska.
Tak si osobně střídavě myslím 'že je to tak, jak to má být' a zároveň 'že je to tak teda špatně'. Možná že dnešní koncept světa a jeho porozumění týhle problematice přitažlivosti je všeobecně hloupej, už jen proto, že všechno okolo nás je tak úzce spojený s tou sexuální stránku věci. Na druhou stranu, vyhovuje nám to. (23-06-10, z klubu doma.)

Been sailin' since: Month o' May 8, 1991

2010-06-16T02:04:00.004+02:00

.. (a protože se můj život opakuje v časovoprostorovejch smyčkách zážitků s drobnejma odchylkama (a nebo si to možná moc beru a nic takovýho není), tak vážně nechci aby to všechno zase vypadalo jako moje pokusy skládat rubikovu kostku. Už jen proto, že mi vždycky chybí pár kostiček ke spokojenosti.)
.. Víte co, chtěla bych sem po zejtřku napsat, že se mám fakt fajn. Dík. (16-06-10, středočtvrtek po půlce první tmy.)

Změna přijde kotě, stejně jako vloni.

2010-06-12T11:23:00.005+02:00

.. Fajn no, tak teď když už máte tenhle odkaz SKORO všichni, tak bych se teda konečně mohla vyjádřit.
Je otázka na kterou začínám být alergická (z části kvůli té naší vlastní neschopnosti a nechuti cokoli takovýho v jistejch situacích řešit) - znáte ji. A někdo to i znáte.

Takovej časovej interval jednoho roku je šíleně magickej. Teda skoro vůbec, rozhodně ne pro lidstvo, ale pro mě. Roční transformace mě dovedla až sem? (No tak to doufám, že ten interval je víceletej, ale stejně.) Člověk si může sumarizovat svůj minulej rok třeba pětkrát do roka, šestkrát, to je jedno .. třeba to neznamená hned, že stagnuje. Jen se chce pokochat tím, že se někam posunul. A nebo na něco zavzpomínat, i když jsou věci, který si člověk zoufale nechce zopakovat a při vzpomínce na ně se třeba stydí sám před sebou (je NORMÁLNÍ stydět se sám před sebou!).

Takže teď jen čekat co se bude dít tenhle rok, ten další rok (nebo jinej časovej úsek, jak to máte vy), osobně se domnívám že prázdniny jsou totálně mimočasová dimenze a hrozně velkej předěl. Všichni si od nich vždycky spoustu slibujou a buď skutek utek a nebo taky neutek.

Jo a už jsem o trochu víc altruistou než jsem kdy vůbec bývala, to zaslouží pochvalu!
(12-06-10, sobota, zvyřátka)

.. nemám slov, a tak se tenhle článek nebude jmenovat nijak/bude jmenovat nějak.

2010-06-05T19:15:00.005+02:00

.. obávám se, že jestli si ještě jednou ve svém životě zopakuji příchod domů třeba zase ve třičtvrtě na dvě odpoledne (do třetice všeho dobrého i zlého, žeby?), tak chytnu hned ve dveřích takovou, že druhou vezmu o futro (a to i přesto, že jsem dala vědět) - moje oblíbené přirovnání! Takhle se to obešlo jen s pár expresívními výrazy, zvýšenou hlasitostí a vyčítavými tóny.

To se asi stane, že když je člověk nervózní, tak mu je špatně - tak nějak - žaludečně. Ale tahle nervozita mi jen vzdáleně připomíná tu maturitní a i přesto se vsadím, že o maturitě mi takhle špatně nebylo. Tam jsem aspoň věděla, že mi někdo poradí a na 5 to nebude, tady mi neporadí nikdo a otázkou zůstává, co z toho.
A ať si říká, kdo chce - co chce, jsou věci který si nechci zopakovat. Ani náhodou. Nejsou to přínosný životní zkušenosti. Jsou to jen důvody, proč je občas člověku samotnýmu ještě hůř než by být muselo.

Ježišmarjá, já mám prostě obyčejnej strach!

Maminčinou nejoblíbenější větou se v posledních týdnech stala: "A co to máš na krku?!" (škoda, že nejde zaznamenat ten tón, tak takhle totiž svět přichází o iluze, dámové a pány).
(05-06-10, pondělí po sobotě a po neděli, mé budoucí já.)

A tak si každej ve snu promítáme obrazy nás dvou a jen jim tiše závidíme, když se milujou.

2010-06-01T21:13:00.004+02:00

.. o tom, že jsem psala poslední článek nemám tušení. Nebo teda spíš forma a vědomí, že něco vzniklo zůstalo, ale látka zmizela, když jsem se na ni snažila marně vzpomenout celý další den. (aristoteles, tak trochu)
To se mi občas stává, že aplikuju na běžné životní situace citáty a poučky páprdů z minulosti - ani nevím proč, hlavně mám mlhavý dojem, že je musím nezáviděníhoďně komolit, tak bych se to měla asi naučit pořádně. Aspoň tak, aby se možnost chyb eliminovala a byla bych možná ještě praštěnější než jsem.

.. Občas si říkám, že ty názvy článků říkaj víc, než celý to blábolení okolo toho, co obvykle následuje. Asi se omezím je na ně.

Což možná bude škoda, říkám si před spaním, třeba by to někomu chybělo, aspoň nějaký vysvětlení .. no třeba.
Uvidíme se snad v nějakých náhodně se protknuvších (naprosto špatný tvar přechodníku) sjednoceních našich časoprostorů dnešního večera, jo? (04-06-10, čajáč)

Tak pojď se mnou, znám místo odkud supr svítá ..

2010-05-30T15:52:00.009+02:00

.. udělám ti tam návrh jakej se neodmítá!
Ty brďo .. a teď koukám co bude a nebude nic (o co?) a říkám si, kdy já přestanu bejt blbá? Jestli bych měla děkovat a nebo to chtít vrátit zpátky, protože jistota je jednou vůbec jistota, aspoň u lidí co znáš, můžeš čekat nějakou reakci.
Ty brďo .. tak jsem odmaturovala (7 .. ano, bohužel ne za 6, ale za 7), oslavila, odvolila a oslavila .. a teď jen koukám jak si všichni ti čerstvě odmaturovaní nadšenci začínají uvědomovat, že nemají tušení co budou ty 4 měsíce dělat. Jediný východisko je vejška a to je hrozně v budoucnu, na to snad ani člověk nemůže myslet.
Ty brďo .. možná bych si měla vybrat na jakou vejšku bych z těch dvou chtěla a na jakou mám šanci se dostat a možná bych se měl začít chovat tak, abych si nemusela připadat jako ona .. protože to je to, co mě nejvíc irituje a nemůžu kvůli tomu spát s čistým svědomím. Ovšem můj pomaturitní 'deníček' se plní, viďže.

Ty brďo .. jen ty, já a relativní kvanta .. matranablanta. (a pokračování písničky - myšlenkovej pochod - prago union.)

A teď mi Terezko řekni, proč oni to maj jinak než my. A proč holky jsou nešťastný a šťastný z takovejch blbostí, který jinejm lidem vůbec nepřidou důležitý. (01-06-10 - den mých 1. přijímaček!)

Etické je to, co je užitečné .. tohle teda vůbec není užitečný kluci, jste amorální! (filosofie)

2010-05-25T00:16:00.004+02:00

.. Prostě si představte, že sedíte nad něčím, nad čím jste měli sedět tak před měsícem .. div že si nebrečíte na papíry a snažíte se dostat si do hlavy všechny ty pojmy, který ani nemají jasnej význam (DIALEKTIKA!) a nikdo v podstatě neví, co znamenají, hele. Pokukujete po tom semtexu, ale ještě si ho dát nemůžete, na to je čas .. po kafi je vám už špatně a vážně uvažujete nad tím, že se dopustíte tý skoro svatokrádeže a zapálíte si v pokoji (z okna, už zase?!)!
Sem děsná.
Vždycky když nezklamu sebe, tak rozhodně všechny ostatní.
Fujtajbl. (25-05-10, 53 hours left.)

"He is really and fb officialy with her."

2010-05-21T20:35:00.007+02:00

.. (to mi přišlo) zajmavý, že člověku se už v dnešní době zdá, jako kdyby to bylo závažnější a přesněji formulovaný než kdyby čekali už 5 měsíců dítě. Ale je mi to líto, aspoň za tebe, šašek jeden hloupej.
Nevermind, neměla bych to rozebírat, viďže. Je to jen takovej chvilkovej zkrat.
Jaro.
A lejtka (maxi).
Jsou v češtině věci, který vlastně česky vůbec vysvětlit nejdou.
(22-05-10, 5 days left!!! Panika, panika, hoří hoří hoří.)

Mé oči mnohé viděly a ruce mnohé měly ..

2010-05-18T13:13:00.006+02:00

.. a srdce stydělo se ..
Člověka přece nedělá zajmavý jen to, že jí v divnejch restauracích divný jídla, projel Francii aby posnídal pod Ajfelovkou, oblíká se jak z filmů pro pamětníky 60tých let, zná všechny dekadentní i naprosto zvrácený filmy, maluje si pusu tmavěrudou rtěnku a vlasy nosí rozpuštěný, je neuvěřitelnou múzou všech stejnejch pseudo-intelektuálů a umělců, co si občas hrajou na homosexuály a občas ne - jak se jim to hodí do toho jejich skoro zvrácenýho krámu (nebo pokusu o něj), nosí v hlavě čelenku z peří a dlouhý trika s tygrovanejma legínama a až bude starej, tak bude na zahradě svého římského domku poblíž Španělskejch schodů popíjet caffé laté a tahat tabák z brokátový tabatěrky, se vzpomínkou na mladá avantgardní léta, ne?
Ale že se o to tolik lidí snaží ..
Ale že to vůbec tolik lidí obdivuje!
Je potřeba se smířit s tím, že ne každej jsme zajímavej.
Je to těžký, ale svépomocí to zvládnem lidi, to chce čas.

Viděla jsem se šíšou znovu Zánik samoty Berhof, třeba jen abych mohla schovávat hlavu pod její peřinu. Teď jsem sama, tak si dám kafe, všude vysypu třtinovej cukr (už se stalo), nepoliju si literaturu (už se stalo) a třeba jednou půjdu spát. (jako by se stalo) - To aby se tohle podobalo víc deníkovému zápisu. (20-05-10 Pozdě k ránu (a mstivá kantiléna))

.. another maturita topic.

2010-05-16T11:34:00.005+02:00

.. No to je gól .. a nebo to je rozhodně nový (mně do týdle doby neznámý) způsob paranoidního uvažování. Najs.
Co si vůbec někdo dovoluje myslet si, že to co dělám (cokoli, ať už jde o jednání a nebo o city), dělám JEN proto, že ho nesnášim? -To mám být jako naprogramovaná na "a tohle ti udělám na truc" mód?- (nejsem, já za to nemůžu, že je to taková pitomá shoda náhod .. to je jen otázka priorit a nebo vkusu a nebo podobnejch blbostí, o kterejch má smysl mluvit) A kde proboha bere tu jistotu, že ho nesnášim? Plete se mi v životě přibližně stejně jako naprostá většina ostatních lidí, někdy víc a někdy míň, tak co už.
Nemam snad právo bejt naštvaná já, že si někdo takhle přivlastňuje moje jednání?
.. A to jsem si myslela, že moje sebestřednost skoro nezná hranic, tohle ji a je daleko přesahuje. Gratuluju. (16-05-10)
Edit: Všechno to zase začíná být tak tak tak hloupý, jako vždycky.

.. .také pekné stredajšie popoludnie ..

2010-05-12T17:12:00.006+02:00

.. snad poprvé ve svém životě zažívám pocity takovéhle čiré nenávisti. A to je to přitom jen taková ubohá malichernost na úkor kdovíjestli naplnění mého života, která mě k tomu nutí, a která mě provází už tak dlouho, že bez ní by se mi třeba ani nemohlo líp dýchat. I když za to může moct třeba i pohádka číslo 16. o 3 stavovských kuriích (zemského sněmu stavovské monarchie za Ludvíka Jagellonského) a 12 měsíčkách ^^^ Kdo ví. (Vy ne.)

Ani neplánuju je začít projevovat, jen abych to věděla .. zpětně. Abych mohla takhle nenávidět i za pár let. (O co, že se toho nezbavím.) Je to něco jako Augustinova predestinace .. bohužel já nejsem ta vybraná ke spáse (ale chci, chci!) a bezmezně závidím těm, co jsou. Protože se zase nabízí taková dětská otázka: A proč nemůžu i já?!

.. por desgracia yo estoy una de ellas.

2010-05-02T19:30:00.016+02:00

Nebude to ani trochu ufňukaný!!!
Občas se ptám sama sebe, jestli jsem tak hloupá a nebo se mi to jen zdá, jako teď zkoušení z matiky s Honzákem. Já nechci slyšet, jak mi všichni říkají "néé, nejseš, blabla ..", ale zároveň mi to dělá dobře .. a to, co mi dělá dobře si asi jen stěží odpustím. (ani to nemám v plánu)

Navíc začínám cítit nějakou potřebu bejt fakticky upřímná .. škoda jen, že mě to do zítřka přejde .. a to už zase budu stejná jako obvykle. To mě na mně fakticky strašně štve, když něco chci tak si o to neumím říct, a když si o to řeknu, tak to je stejně na dvě věci. (expresivní vyjádření k tý upřímnosti patří sice taky a skutečně jsem ho použila, ale ..)

A já chci. Jo a taky nechápu proč si vždycky vyberu něco/někoho, co je absolutně nedosažitelný (nevermind, na kafáči nebo předtim to zas tak nedosažitelný nebylo).
Ať už se jedná o školu (ani nevim jestli na ty práva vůbec chci, dle všeho si chci jen dokázat, že na to mám, i když nemám) a nebo o Toma. (a o tom už vim tuplem nic, co bych tak já mohla chtít)

A naše kočka se rozhodla začít rodit. Jen jednou utekla, není to promiskuitní potvora, ale na pořádnou ostudu na vsi by to stačilo .. Možná lepší pro všechny holky od nás, že nežijeme na vesnici, ale na maloměstě. (haha)

Abych se vyjádřila ještě dost jasně .. je tu taky problém s holkama (ne, nemám málo problémů, já si je bohužel nevymýšlím). Netušim, kdo má sakra poslouchat (nebo spíš neposlouchat) Báru s Míšou, který se odmítaj bavit s Lenkou a Máčou .. slyšet jak si navzájem řikaj "ježišmarja" a místo aby si to vyřikaly, tak si připadám jak největší debil, že s tím nemůžu nic dělat. Protože JE STRANA, která s tím odmítá ve střízlivost dělat COKOLI. A když se ožerou, tak jediný co se řeší je, že se maj přece FAKTICKY rády. Fakticky? Nejproblémovější je, že Vás mám ráda všechny, tak nevím proč mi to děláte. (Ani netušim proč to začalo, asi jsem u toho nebyla.)
Ani nejsme schopný se domluvit na dovolený, najs. Co víc, nejsme schopný se společně ani domluvit na převlecích na poslední zvonění. - Což povede jen k dalšímu uražení se.
Zuzko a Báro K. - Jsem faktiky ráda, že s Váma žádnej problém není.
Leňďo, Máčo, Báro a Míšo - můžete bejt prosimvás tak hodný a začít se k sobě chovat normálně? Děkuji. (Netoužím poslouchat, že jedna strana se snaží, zatímco druhá ne, už jen si o tom udělala svůj vlastní obrázek.)
A prosimvás .. nikoho nezajímá, že máte jiný kamarády než jen nás (já je mám taky ^^^), to je přece v pořádku .. stačí říct, že tenhle víkend na nás nemáš čas. (nikoho se to nedotkne víc, než jen .. "ještě nevim").
Nesnášim větu: JEŠTĚ NEVIM!

To mi připomnělo, že už budu jen 3 oficiální dny ve škole a chce se mi z toho po těch 8 letech brečet.

A taky vůbec neumím anglicky, i přesto že se s Lenkou teď na icq bavíme jen v angličtině (co na tom, že tak praktikujeem několik hodin denně). Je to jeden z nejlepších jazyků .. každá stupidita v něm zní úžasně (tahle věta by v podání stupidity a awesome zněla taky mnohem líp). Škoda že tohle všechno nemůžu napsat právě v ní - i když by to asi nebylo natolik upřímný, jako když to píšu v češtině. Rozhodně by to ale bylo o jednom z tý trojice .)

Abych si sama pro sebe napravila špatnej pocit ze sprostejch slov a svojí hluposti a vůbec přišla na to, proč to píšu - tak sem si pustila todlencto a je mi teda opravdu líp ^^^.

Já jsem si jistý city zakázala a on ten zákaz nějak nechce fungovat. Nevadí.
Asi Vám tímhle všem zlomím srdce, protože vím že mě tajně milujete (minimálně tak moc, nakolik já miluju sebe ^^^).
LIngvistický koutek:
Článek bez dvojsmyslů?
I gotta make a decision.
Conozco a algunas chicas que necesitan sexo .. (11-05-10)

Čarodějnice 2010 ..

2010-05-01T22:52:00.007+02:00

.. byly následovány testy společnosti Scio a jak už mám ve zvyku, tak se tím taky musím pochlubit, konečně dopadly (SNAD) dobře.
.. Podle ostatních bych asi byla blázen, kdybych tvrdila, že způsob jak dosáhnout nejlepšího výsledku, je slavit čarodějnice, vypít moc vína s colou (a omylem i s rumem), zamotat si hlavu (opět), dojít domů v 5 ráno, v 7 vstát, přežít všechny ty útrapy s alkoholem a ránem spojené, nechat se odvézt na místo, vypít litr vody a celou písemku rušit ostatní (kromě sebe) soustavným kručením v břiše, je ten nejlepší. A já to tvrdím. Ověřeným vědeckým vůzkumem (přibližně stejně vypovídajícím, jak obdobně vysoce ceněný vědecký výzkum feministek.com) jsem došla k závěru že jít spát ve 4(prosinec)/3(březen)/a konečně 5(květen) je narozdíl od celovečerního študování zsv a 8 hodin spánku v dubnu (kdy stejně člověk nemůže usnout) ideální.
Kromě toho, že můj intermozkový budík je nařízen na devátou ranní (a nemusím si nařizovat ten nepříjemnější a obyčejný), tak můj mozek tak prostě funguje. Je geniální, i když bych ho občas zabila - ale on za to všechno stejně nemůže.

Cituji z jednoho zdroje, který na sobě taky zbožňuju, ale který většinou může za všechno, a který byl někdy teď zveřejněn v díkybohu moc otevřené konverzaci s druhou osobou (ještě by mohl být zveřejněn v konverzaci mojí se mnou, proto to uvádím):
".. Cause I was never thinking about how not to hurt someone, I was just oriented at my own hurted mind."
Čarodějnice jsem si fakticky užila a nebyla jsem sama. (02-05-10)

Po vodce to bolí.

2010-04-17T14:12:00.003+02:00

A proto ji nepiju. Pochopitelně. A to jsem si myslela, že tu dobu mám předávno za sebou a tudíž se můžu tvářit děsně světácky, jako že to se MNĚ už nemůže stát.
Stačí totiž jedna hloupá vteřina a nebo pár ještě hloupějších řádků a ze spokojenýho člověka, už jsem to zase já. Ale o čem nejde mluvit, o tom je třeba mlčet, viď Wittgensteine. Jak taky jinak. (Tou vodkou jsem nemyslela jen vodku, to už by bylo nepochopitelný víc než moc.)
A jestli si o mě taky chcete nechat zdát tak prosim, bezevšeho. Jestli se Vám to bude líbit, tak si podrobnosti nemusíte nechávat pro sebe a nebo radši jo! V opačném případě přijímám podněty.
V pořádku, vyspím se z toho jedna nebo dvě. Chm. (19-04-10)

Ve zkratce: Tak jsem byla na rozlučce, šla jsem spát údajně v půl šestý (nutno říct, že sama) a jo, bylo to supr.

2010-04-10T12:38:00.010+02:00

Po nějaký době jsem ale prostě ZASE musela províst nějakou podobnou pořádnou blbost, že jo. Už to bez podobnejch aférek přestávalo být ono. A asi v tom budu pokračovat, baví mě to.

Potkávám taky dost divný individua. -Svedu to na to, protože smýšlím fakticky ošklivě a to mě určitě svádí i k následnému ošklivému konání a ani se u toho nepozastavím nad tim, že lžu jako když tiskne- Jen dneska po mně chtěla dvacku nějaká špinavá lhářka (špinavá a lhářka nejsou urážky, ale naprosto věrohodný obraz) v deštosněhový vánici Na Mejtě, tudíž mi jí skoro začalo bejt líto a odprostila bych se od svého v té době současného psycho-cynického pohledu na svět "brzo umrznu, tak ať mam na rakev aspoň já", ale fakticky jsem neměla peněz nazbyt a ona navíc ani neuměla věrohodně lhát a zamotala se do toho.

A pak jo, pak jsem musela skoro přelejzat kočárek jedný rodiny, co nastoupila někde (v Bohem-zapomenuté-prde*i-světa) u Děsný. A kdo ví jestli ta dívčina i se svou excentrickou zmalovaností byla taky dcera a nebo rovnou matka. Byla mi bytosně nepříjemná a nebo to byla nějaká zvrhlá pubeťačka vyžívající se v protočenejch očích nad svou vlastní matkou a naslouchání těch dvou drben, aby je mohla doplňovat svým barytonem. (Sakra, to jsem vystihla ale pěkně obrazně, co.)
Vůbec mám z těhlech vesnic hrozně stísněný pocity, všechno to tam je špinavý a divný, ale uvědomim si díky tomu, že aspoň s místem narození mám takříkajíc štěstí, tak aspoň něco.

A co, že mám potřebu hodnotit záporně přístup lidí k jejich vlastním životům. Neskutečně mě totiž rozčiluje pohled na ztracený existence (a to to nemusej bejt jen špinavý lhářky a alkáči z nádražky), ale i ty všechny v-sedmnácti-matky a a ženský jdoucí po třetí směně v noci z továrny a a děti ze zvláštní školy, co tam vůbec nepatřej a a a prostě všichni ti obyvatelé "předhoří", kde je zrovna teď pošmourno, vypadá to, že tam Slunce nesvítí co je rok dlouhej a o práci tam člověk nezakopne, narozdíl od kusů plechů z aut - těch tam je naopak spousta.
Každej si může vybrat, tak proč si sakra nevybrali taky. (A neřikej, že to nejde, protože to jde vždycky a o opaku mě nikdo nepřesvědčí, protože opak je absurdní vyzdvihování blbosti naprosto průměrnýho života.)
Hrůza.

Na fb mi v nějakym přitroublym testu vyšlo, že si prej nejsem jistá sama sebou a zároveň sama sebou nedokážu být. To mi teda vysvětli. Nejspíš jsem tudíž někdo úplně jinej a třetí, a tak bych za sebe nemusela mít vůbec žádnou zodpovědnost! Hahá.

- Ty holčičí příručky mluvily dost divně, radši jsem to všechno zapomněla (teď za to asi pykám!)
- Zatímco já sem si to asi moc bral vážně a teď pykáme dva :-D
- Bůhví, co je to píše za maniaky!
(11-04-10)

Když řeknu, že něco neudělám, tak je to ale jen otázkou času.

2010-03-28T23:57:00.013+02:00

A občas - ale pořád ještě málokdy - když slyším někoho mluvit (česky), tak mu nerozumím .. né že bych nerozumněla obsahu, ne že bych nerozumněla proto, že špatně slyším .. ale já jim prostě nerozumím, jako by mluvili jiným jazykem.
- Třeba že to bude jen proto, že v tu chvíli nevnímám a nebo že moje levá a pravá hemisféra se nedohodnou na načasování (předpokládaný důvod vzniku dejavu prosim!), žejo. Škoda, každej potřebuje mít něco svýho a výjimečnýho.
Normálně si lidi sumarizujou svůj uplynulej rok života na Silvestra, tak mě napadlo, že to stejně tak dobře půjde i 4. dubna v práci, ale skončila jsem tak konsternována už na začátku, takže to totálně postrádalo smysl. (Navíc je pekelně nepříjemný obsluhovat lidi a přitom myslet na takovýhle věci - a o tom nemluvim!)
Když jsem unavená, tak se mi líp přemýšlí o těhlech blbostech. A dneska jsem, a byla jsem, unavená hodně.
Ale už, tohle vůbec nevyznívá tak vesele, jak to vyznít mělo! Moje nálada odpovídá přibližně tomuhle ->
Sambaa .. de Janeiroo. a to si řikám je sakra divný (po takový době ufňukanejch těch .. těch.) :D (05-04-10)

Fpičista?!

2010-03-25T20:43:00.009+01:00

.. Co? Co? CO?! Zase tejden za náma a zítra další pátek, co? To už jen pátek/dva a oficiálně mi skončí zima, pár takovejch pátků a bude maturita a bude léto a jen o trochu víc pátků a půjdu teda pracovat k tomu pásu a nebo za pokladnu. Pomalu se s tim smiřuju, člověk si v tý dnešní nabídce pracovních míst sice může sakra moc vybírat, ale kdo vybírá přebere, znáte. Tak beru to co je hned po ruce (doufám, že aspoň u salámů budou mít místo).
.. A to mi připomnělo jednu holku, která pracovala v Dominu (už dlouho, od tý doby co jsem tam pracovávala tenkrát někdy v létě, před dávnými lety) a říkávalo se jí "učenka" - to jako že se učí na prodavačku (CO?!). Nejhorší je, že tam pořád ještě pracuje, je jí tak bajvočko 20 a to tam asi hodlá bejt celej život! (Leda by jela prodávat do sámošky třeba někde v tý Americe)
Někdo to dělat musí no, ale to bych snad pro jejich dobro zavedla ty samoobslužný pokladny úplně všude :/

To nic, to je jen taková vsuvka.
A na všechny leze jaro, ale nehorázným způsobem. To jsem snad za svůj život ještě neviděla (a že nebyl krátkej).
Už chápu co člověka vede k nutnosti socializace. (A nebo mam pořád něco s žaludkem.)
A to vůbec nemluvím o tom, co člověka vede k nutkání zabývat se metodami a předměty selektivní psychologie a neofreudovským přístupem k pohovkám, jako pomůckám při kauzálním výzkumu apriorních a aposteriorních jedinců, Matěji :)
A nejen že jsem nezpodpovědná, ale ještě mi to prejže je oficiálně jedno!

Sem nezodpovědná!

2010-03-22T21:50:00.005+01:00

Nezodpovědná, nezodpovědná, nezodpovědná. Za sebe, za svoje chování, za svůj život, za svoje výsledky (!!!), za svoji budoucnost (žádná nejspíš nikdy nebude). A nejhorší je, že já ani NEMUSIM bejt zodpovědná za nic jinýho, nikdo to po mě nechce, vždycky se všechno točí jen okolo mě a mně je to absolutně jedno, jen když to je nebo bude pořád stejně pohodlný. Sakra.
(A chce se mi skoro brečet, když vim, že všechno je jen na mě a já s tim nejsem schopná nic udělat - upozorňuju, nedělám pro to nic ani když o tom tak parádně všechno vím, vždycky všechno vim, sem totiž ohromně 'chytrá' -.-" a to je asi taky všechno.)

Haribo, c'est beau la vie, pour les grands et les petits!

2010-03-18T21:42:00.003+01:00

.. Tak já si tak nějak myslím, že tendle víkend bude jinej. (Už proto, že to dneska tak pěkně začalo a dalo se to bezproblémově přežít, navíc mam teď nějakou rozvernou náladu a jestli mi to vydrží, tak Kafku zejtra klepne, i kdyby se snad nejmenoval Vláďa, ale Josef!)
Uvidíme, žejo.

".. could turn it into a taxi service for a load of degenerate freeloaders."

2010-03-10T22:16:00.004+01:00

Potřebuju si podat inzerát na životní energii. (A dostat na něj odpověď.)
Jinak totiž hrozí, že celá moje oběžná dráha v tom vzduchoprázdnu uvízne prostě natrvalo.
Jo a už mě to štve, přijdu si v bezvýchodný situaci, o to je to horší v tom, že vůbec netuším čím je ta bezvýchodná situace definována a řešení je někde ve hvězdách (kartách, když už to podle nich někomu vychází).

Doma naprosto k nepochopení.
Nejprve se NIKAM nedostanu, pak se přehodnotí stanovisko a dojde se k tomu, že se NĚKAM dostat musím! Postupně se objeví názor, že někam se dostat PŘECE jenom musím.
(Moje vsuvky jsou v hovoru nepodstatné) Nakonec na to mám, ale JEN na něco a nesmim se zas TAK MOC přeceňovat (všichni to vědí líp jak já, pochopitelně).
To všechno se stihne ve 3 minutách, včetně popření všech předchozích výroků, tak 2-3x týdně. (Frekvence se zvyšuje)
Ostatně to, že jsem neschopná, to vim taky.

- Vtip je, že tohle všechno nezajímá ani mě samotnou (.. poslední dobou mě nezajímá prakticky nic, i když se tak vůbec netvářím/nemusím tvářit, to jen aby bylo jasno, definitivně jasno.), takže tak.
(Tušim že bych se mohla titulovat přecitlivělým chudáčkem a bylo by, to by bylo geniálně jednoduchý, tak nevim co hledám za jiný řešení. - Na druhou stranu občas vůbec netuším kam všechny city mizej.)

"I don't see why anybody else should have a good time. Message ends."
[Prostenic Vogon Jeltz] 16-03-10

Ty vole, co to dělám?!

2010-03-02T22:34:00.006+01:00

Nic, naprosto naplňující, všeobjímající a excelentní nic, složený do posledního dílku z apatyckejch dnů, málokdy slunečnejch, a dlouhodobě přetrvávajícího stresu, kterej se mě ovšem netýká, protože moje flegmatická stránka osobnosti se prosazuje v tomhle podnebným pásu, tudíž vhodnejm geografickejm podmínkám, naplno. Ostatně se mě netýkaj ani ty apatycký dny, nejsou takový celý, občas se najde něco, co mi způsobí nějaký pěkný zhoupnutí žaludku (a joo, krom čehosi-o-čem-tady-nechci-mluvit to může bejt i alkohol, co už) - řekla by má drahá mutti. Teda, takhle by to ona neřekla, nejspíš by se omezila na to, že dělám jen to NIC a ona mi to platí.
A proto ji zejtra taky beru na tu Carmen, žejo .. Dělám to pro její dobro. Duševní klid (svůj taky).
Já nemam dojem, že není pro co žít .. jen že jsem si to pohodlně odložila tak šest stop hluboko (aspoň dneska s B. na hřbitově se mi to tak zdálo) a vyzvednu si to vždycky jen na chvilku (já mám na tyhle nevhodný chvilky štěstí, takový že by mi každej sázkař záviděl asi ne, ale přeci jenom jo), přibližně jednou denně 1 tabletu (chutná jako tableta do myčky), v případě potřeby se poraďte se svým lékařem a nebo lékárníkem.
Jinak jsem se dneska skutečně přistihla při tom, že jsem chtěla udělat něco co se mi zhnusilo ještě před tím, než jsem si chtěla otevřít google, k tomu ta poznámka v nadpisu, prostě mi přeskočilo .. tak jsem si přeskočila zpátky (ej bože, bože (to je takovej nápěv lidový) jak já se umim přetvařovat, za to by se měla dávat nějaká cena!) (třetího třetí nějak ráno)

Lidi sou jako svíčky ..

2010-02-24T23:00:00.005+01:00

.. obyčejný svíčky v rádoby sříbrnejch svícnech. Rozhodla jsem se vrátit. (To by asi vysvětlovalo ten šíleně tíživej pocit v oblasti žaludku - a hlad to není ^^^) Ať už to znamená, pro koho to co znamená.
(24-02-10)

To bys jinak vejskala!

2010-02-18T18:48:00.003+01:00

.. zastaveno včas. Bude dokončeno až se rozhodnu, jakýmže to směrem se budou ubírat moje kroky budoucí, vysokoškolské. (A aspoň něco pro to udělám.)

To bys jinak vejskala!

2010-02-17T19:28:00.006+01:00

..
To mě dneska napadlo, že manio-depresívní psychóza postihla pár sebevražedných nešťastníků, několik pacientů léčebny v Bohnicích a .. nakonec i mě.
Teď už jen abych si začala povídat pro sebe (a když už jsem u toho, tak to by měl dělat každej člověk .. zakazováním dětěm -mluvit si nahlas pro sebe- člověka jen ochuzujeme o tu možnost naučit se vyjadřovat už na začátku a ušetřit si tak spoustu námahy pozdějc. Nebudu si přece nalhávat, když nejsem schopná si něco zformulovat jasně sama se sebou (mezi dvěma očima a třeba jen v hlavě), tak nejsem schopná to zformulovat ani tváří v tvář někomu jinému. Na druhou stranu existují lidé, kteří si pro sebe nepovídají ani jedním způsobem .. jejich chyba.)
No každopádně mi nikdy nedělalo problém polykat velký prášky, takže v okamžiku kdy pošlou na léčení i mě, budu nejspíš jeden z těch kvalifikovanějších pacientů v bílym mundůru s mašličkou na zádech. Jestli to stihnu dřív než provedu to jejich [sujcidijum], že.
Zcela nepodstatný je kde mě to napadlo, otázkou zůstává jestli se svět opakuje .. kdyby totiž jo, tak bych si vyprosila jednu výjimku z vymazání paměti a i za podmínky reinkarnace do nižšího stádia bytí (nevěřim si teda na to, že bych moje karma po tomhle životě mohla nějak stoupnout na ceně) a zkusila to celý znova.

A nevim teda, co je divnýho na tom smát se smutkem.
(24.02.10)

..' ****, .. * ****.

2010-02-02T20:31:00.000+01:00

Turnov - maturiťák - Turnov - Harrachov - Karlov - Harrachov - Skácelka - Harrachov - Skácelka/Rokytnice - Harrachov - Paseky - Turnov.

Člověk je podle mě předurčenej k přebírání zodpovědnosti a nebo dokonce celejch balíčků zodpovědností (je až s podivem, že když to zrovna nejmíň čekáte, tak se na Vás toho sesype nejvíc a nejmrzutější na tom je, že všichni vzhledem k nějakému pofidérním záznamu o věku předpokládají, že se dovedu rozhodovat sama za sebe).
Ale stejně nikdo nebere ty, co zodpovědnost odmítají za hrdiny.
Nikdo se mi pak ale nemůže divit, že začínám být alergická na všechny věty, které se tváří jako by mi skrz ně jejich tvůrce přiřkl nějakou výsadu nebo nedejbože kdyby mi tím poskytoval jakousi službu shovívavosti, a lá "a teď je to na tobě".
(Nehledě na to, že vzdát se tímhle způsobem svý zodpovědnosti je .. no přinejmenším to není nenápadný, i když .. kdo se o nějakou tu nenápadnost asi v dnešní době snaží.)

A když jsem dneska seděla v obýváků v Ohrazenicích, tak jsem si připadala zase jako malá a to mi k tomu stačila jen opěrka křesla, který tam odnepaměti bylo. Zcela nezodpověděně jsem je všechny ani neposlouchala (i když tady jde o bůhvíjakou věc, ke které bych měla pochopitelně i náležitě přistupovat ^^^) a kdo ví proč mě ta opěrka a dalších milión drobností fascinovalo stokrát víc, jako by to všechno byl ňákej podivnej klíč kamsi.
A že bych teď těch klíčů potřebovala hned několik.

Napíšu poslední "span" a jdu radši pryč. Ještě dýchám. Neuvěřitelné .. asi jako fakt, že v Midsomeru našli mrtvolu.

Nekonečno si nepředstavíš! (Debile)

2010-01-26T19:45:00.000+01:00

.. Nemělo to znít nějak útočně, vůbec .. ale prostě to tak vyznělo, tak co.
To je stejný jako to, že dneska je venku v noci taak krásný světlo, že jsem (před tím než jsem zazvonila na maminku) uvažovala o tom, že se půjdu ještě projít. Už jen proto, že todlencto já mám na zimě hrozně ráda. Jenže ta situace by stejně tak jako tak směřovala k tomu, že bych na tu maminku musela zazvonit a řekněme si .. radši dřív než pozdějc.
Taky jsem si sem chtěla opsat ten rozkošnej (proč mě napadlo zrovna tohle slovo, to nechápu) každopádně lístek, kterej by mě určitě po sto letech pobavil, ale nemám ho u sebe, tudíž budu jen litovat toho, že si ho sem už nikdy nenapíšu (potom už pro to nebude ta správná konstelace (a to dneska hvězdy ani nesvítěj :))
...
Nekonečno není, ať si matematici tvrděj co chtěj, není .. (a jednou tam ta křivka dojde) .. a zítřek taky ne.

.. jednou provždy, už!

2010-01-11T23:34:00.000+01:00

.. Došla jsem k závěru, že je TO taková moje soukromá ješitnost, tak trochu zvyk. Tak jsem se vzpamatovala z prvního, druhého a možná i třetího úžasu. A nevím co je teď. Protože jsem to vůbec nečekala. (Upřímně řečeno, není ani co bych měla čekat .. ale jelikož mám skvělý smysl pro namlouvání si čehokoliv, tak si vystačím sama. ^^^)

Každopádně, mám snad v hlavě jiný záležitosti. Měla bych mít. A stejně funguju dál, jako by nic, až mě to děsí. Člověk snad čeká nějakej zvrat. Ale víceméně poklidnej průběh, pár slz a dnešní podivná bolest hlavy, co nešla vyležet? .. Mamka mě na to asi dostatečně připravila, nevím .. a nebo jsem to vstřebala ty týdny předcházejícímu tomuhle.
Táta, tomu člověk neuvěří.
A nebo jsem bezcitná (o čemž silně pochybuju, doufám, že vy taky.)

S dovolením si zůstanu stejně introvertní.

Peníze ti štěstí nepřinesou, ale lepší je brečet v limuzíně než v tramvaji.

2010-01-11T14:39:00.001+01:00

(Stejnojmenná skupina na fb.) Peníze přinášej cokoliv, na co si vzpomenete, aspoň v tom rozvinutějším slova smyslu. Je jasný, že když jste nevyléčitelně nemocnej, tak ani sebelepší operace Vám nepomůže od jistý smrti, i když ji můžou oddálit (a nebo značně přiblížit.)
Ale to je asi jediný. Co se tý pověstný lásky týče, nevidím sebemenší problém (pokud teda netrpíte otravnou chorobou jménem "přehnané vnímání hlasu svého svědomí") se zamilovat do něčích peněz.
.. Joo a vybírám si nový prkno. Ne proto, že bych jen chtěla nový prkno, ale proto, že nový prkno potřebuju. (Narážím tady na poznámky o tom, že design prkna člověku nepomůže vylepšit skill ^^^) Holt jsem došla k závěru, že jestli se chci zlepšovat, tak mi k tomu "tohle", co mám (pokoj svatej přeju) nestačí. A bude to ride.

Nemůžu vidět tátu, protože jeho nová žena si dle všeho nepřeje, aby ho navštěvovala jeho vlastní rodina. Stejně to ale jdu zkusit.

.. jen to nejnutnější.

2010-01-05T18:54:00.000+01:00

Tvrdila jsem, že třeba nemám o čem psát .. a přesto jsem našla spoustu mírumilovných témat, o kterých bych mohla žvatlat. Svoji úžasnou schopnost cokoliv si vemluvit (a návaznost na téma rozdílu vemluvení a namluvení si z hlediska příčiny a důsledku), ne-podloženost citů skutečností, .. . Ale napsat jsem o nich nestihla.

Proto, že jsem stejně věděla, že dnešní den bude, co se týče náplně, ten z nejhorších.
A včerejší/předvčerejší/před.. naladění všech vln bylo tak neskutečný, že to prostě nemohlo vydržet.

Byla jsem za tátou a ani jsem ho nepoznala.

Taky taková vánoční koleda.

2009-12-24T09:59:00.000+01:00

Předvánoční tíživá atmosféra.
Vůbec to tenhle rok není takový jako to bylo minulej rok, ale to to zase nebylo jako předminulej rok, ale nejlepší byl předpředminulej (nevim dál). To byly všichni zdraví, spolu a já ještě dost malá.
Měla jsem dvě babičky a jednoho dědu. A měla jsem dva zdravý rodiče, i když rozvedený, o kterejch jsem věděla, že tady budou ještě dlouho (všechno je relativní).
Teď je všechno jinak .. Mam už jen jednu babičku, kterou ani nemůžu na Vánoce vidět, protože by nemohla k tátovi a tátu, kterýho na Vánoce taky neuvidim, na tyhle .. a ani na ty další.

Doma už se o tom přede mnou nemlčí, protože se došlo k všeobecnému závěru, že už jsem schopná to slyšet, přijmout a zpracovat, jak se včera mamka rozšafně vyjádřila (kecy).

Nevěřim na reinkarnaci (bohužel pro mě), posmrtnej život, nic .. takže to nemam o moc jednodušší.
Proto nemůžu věřit ani těm koledám.
No po smrti se nebudeš radovat už s nikym, porodit dítě jako panna mi připadá spíš jako umělý oplození než zázrak a jestli mi někdo něco zaplatí v nebi, to zavání sci-fi. - Tak co mi to vnucujou.
Snad jen, že Štědrej večer nastal.

(Ha, navíc, nelituju se ve svojí nemoci taak moc, je to vlastně docela pohodlný. Jen mě zaráží, že mě zcela sobecky neštve to, že jsem jim nemohla koupit dárky a budu to muset udělat po vánocích, ale TO, že nemůžu na prkno a nemůžu .. nevim .. jsem vybíravej spratek, jako vy všichni.)

Pokoj svatej bych prosila.

Vím na co umřu.

2009-12-09T19:53:00.000+01:00

.. No a nebo aspoň s jistou pravděpodobností. Není to výhoda, ale vlastně ani nevýhoda. Je mi to prozatím docela jedno.
Teď si přece připadám živá (a přichází zima, důležitý poznatek) a stačí mi tak málo ke spokojenosti. Třeba odpočítávat dny, ale nevím k čemu bych je měla odpočítávat, když je mi tady tak dobře. Ale i tak odpočítávám. Asi ze zvyku. (Ze zvyku dělá člověk spoustu věcí, pěkně si nás vycvičili (otázkou je kdo)).

Třeba stále dělám, že nic neslyším, že jsem se nenaučila poslouchat .. tuším, že to je jen proto, že podvědomě vím, že se fakticky nenajde nikdo, kdo mě "chytne pod krkem" a vykřičí to do světa a mně do tváře .. Ať už by křičel cokoliv.
Proč si pak stěžovat na nespravedlivý svět.
Selekce myšlenkového proudu. Snad nepodmíněná, ale kdo ví v čem všem mám prsty.

Připadám si živá a ty červený šaty mi připadají ještě živější a vůbec je celý svět konečně naživu, i když se mu to dle všeho příčí a snaží se dál trpět tou protahovanou podzimní únavou z nedostatku Slunce. Kde je sakra Slunce?!

.. Do you ever look at them?

2009-12-03T00:52:00.001+01:00

.. Nechápu se, to si zase jen něco namlouvám?
Brr.
Měla bych to radši pustit z hlavy. Takže strávím noc pátráním po tlačítku "vypustit", doufám že nebude fungovat na systému "tahem zapni", to mi vždycky trvá.

Doplňujeme si svoje nevyžitý a nevyužitý životy hraním her na principu rpg. Proč? Nepřipadám si nějak nešťastná.
Ale vím, že moje postava může být šťastnější, vždycky. A i v tom, že je nešťastná si já najdu zábavu a trochu toho osobního štěstí. (Koho by nepotěšilo cizí neštěstí, že.)
A nebo jsme jen všichni manipulátoři .. baví nás řídit ty naše povolné loutky. A jakej to má sakra náboj, když cíte, že na druhé straně sedí nevypočitatelná živá osobnost (i kdyby si na čelo třeba nalepila tu nálepku "vypravěč"), nevyzpytatelná.
Snad si léčím komplexy, snad (?), určitě.
Ale neodpoutávám se od společnosti, svůj budoucí život si nespojuju s kariérou imaginární čarodějnice/válečníka/upíra/elfa/.. whatever .. těším se na každej další den a ráno vstávám i s úsměvem.

Nevím jestli to poslední dny není způsobený tím, že strejda Vypravěče je sakra mocnej kouzelník. (A že se dvě postavy nezaseknou jen na tom, aby se na sebe dívali.)

.. a důvod proč jsme si blízký?

2009-11-25T18:57:00.000+01:00

.. Je prostý: Sme jedný krve .. příbuzný.

V některých rodinách jsou si lidé bližší než v jiných. Možná proto jsem vždycky radši byla u babičky na Dalmácku než abych chodila do Ohrazenic.
V některých rodinách cítíte, že ty citové vazby jsou pevnější, narozdíl od těch, ve kterých se udržuje taková jakási odtažitost.
Možná to tak prostě je zakořeněné a nebo to vzniká časem .. na každé dítě působí vztahy mezi dospělými členy jejich rodiny, to se prostě vycítí.
Neznamená to, že by Vás neměli rádi a nebo vy je .. jen ty city nejsou tak vřelý?
Vím že táta se svým tátou neměli hezký vztah.
Jsem ráda, že jsem vyrostla do rodiny, kde se máme rádi i tím způsobem, že si to devedeme dát najevo. (Vlastně si to dovedeme i říct.) Že jsem na to zdělila ty správné geny.

Zrovna teď, když jsem snad po stý odmítala slyšet od mamky cokoliv. To, že se o tom nechci bavit je prostě jen způsob jak to vytěsnit. A to že se na to neptám? Jen způsob jak na to zapomenout, třeba to zmizí, že. ^^^
A občas se až divím, co si holky mezi sebou dovedou říct .. a že to nemusí být jen neškodný tlachání. I'm a girl, I know how to lie ..?

Rozhovory smrtky se smrtonoškou (úryvky z LARPu):
Banshee: No, mě se ve vířivce většinou dělá špatně.
Death: Aha, aha .. no já si třeba ve sprchovém koutkě sedám.

Banshee: Ale štve mě přístup lidí.
Death: No, tak to nevim co mam řikat já.

Death: A taky tě přitahujou mozkomoři?
Banshee: No jasně, hlavně ty vysoký, víš co .. urostlý, a jak se vznášej!
Death: Jasný jasný, ale já nemam ráda když maj moc odhalenej obličej.
Banshee: Myslim, že je ten můj řev rajcuje.

The feeling of being able to do what I like ..

2009-11-19T21:21:00.000+01:00

.. Je to tak, pouhej pocit, skutečnost vždycky zklame.
Možná to je ten rozdíl, kterej všude hledám. Někdo jen chce a někdo jinej má rád.

Dneska je nějakej podivně pocitovej večer.
A to vypadal, že bude úplně normální a běžnej.
A třeba, že jsem zase začala mít pocit ztracený marnosti člověka, co nestihl druhýmu říct, jaký jeho vztah k němu ve skutečnosti je .. a ví, že by taky jednou mohlo být pozdě.
Bude s tím sakra něco dělat?
Nebude .. pak se bude odvolávat bůhví-ke-komu nahoře a prosit aby vrátil čas, aby mohl všechno to co zameškal dohnat, ale zezhora se nikdo neozve.

Vím že snad maluju jen čerta na zeď, ale už jsem to několikrát ve svém životě zažila .. Táta je nemocnej.

.. největší paradox včerejšího večera sice skutečně byl vyhlášen, tady o něm ale není ani zmínka. Ha!

2009-11-16T12:11:00.001+01:00

.. Přiznávám, že se zbytkovým alkoholem v krvi a lehkou bolestí hlavy, je moje míra upřímnosti někde ve hvězdách. Což by mohlo být potencionálně nebezpečné .. ale při dodržování jistých bezpečnostních předpisů, kterých se teď hodlám držet (ha!), nehrozí všeobecné ohrožení. Vím, že se teď všem výjimečně ulevilo.

Stejně je to takový upřímnostní paradox. Místo aby člověk zcela racionálně dovedl něco vysvětlit za střízliva (teď se asi budu opakovat - proč to sakra asi neudělá?), tak jako trdlo vykládá spoustu naprosto nesrozumitelných věcí a náhodně poskládaných vět rádoby pod vlivem. (A lže, občas, teda jindy .. a teď se budu opakovat taky - proč to sakra asi dělá?)

Slova jako chtít, mít a hned se asi lidem nikdy a nebo jen tak ze slovníku nevytratí .. bez nich by to asi ale nebyla ta pořádná sranda .. a maminky by nedostávaly ochranitelské touhy v půl třetí ráno .)

To, že si někdo myslí, že ho nemám ráda (poslední věta co si ze včerejšího zařízení pamatuju) myslím nemusí skutečně znamenat, že ho nemám ráda. Shoda nešťastných náhod.
Ale tak je to se vším.

Who the heck's more heroic?

2009-11-13T16:51:00.000+01:00

.. Ne že bych o sobě nevěděla, jak jsem vztahovačná .. že občas trpím paranoidními stavy .. že často něco očekávám .. že chci vědět jak to všechno je .. ale zároveň nevědět nic .. a že jsem s tím tak nějak (ve svý podstatě?) spokojená .. ale možná bych z toho jednou radši vyrostla a věděla to, to mi věř te.

Máme teď s mamkou jinej vztah. Ne snad, že bych jí měla radši než dřív nebo snad, že bych jí měla ráda míň (to už vůbec ne). Ale je pravda, že se teď mnohem víc bavíme. O věcech o kterejch bych se s ní nikdy dřív nebavila a trávíme spolu víc času, víc dobrovolnýho času.
Jsem schopná poslouchat a přejít její občasný poznámky i bez toho, aby jí odsekávala, že mě to vůbec nezajímá i přesto, že mě to pořád vůbec nezajímá ..
Možná na to má vliv, že tady Míša teď nebejvá a nebo to, že jsem asi zase o něco vyrostla. - I když na to bych teda rozhodně nevsázela.

A nebo to bude tim, jak jsem hodná?

Dištanc .. tak 10 hodin, až se uklidníš tak přijď.

".. všechny děvky z vysoké společnosti se rvou o Bovaryovou, aby tam našly oplzlosti, které v ní nejsou .."

2009-11-05T01:04:00.001+01:00

.. Dneska to dělám jen s malou chutí.
A asi to nebude nic zajímavého.
Jsem poslední dobou moc unavená tou všudypřítomnou zadržovanou únavou.

Jak by bylo geniální kdyby všichni byli stejní ..
(Myšlenka první)
.. Nebyl by ani jeden člověk, který by si připadal jakkoliv méněcenný, protože by neměl důvod .. Člověk by si pak mohl vybrat určitého člověka jen podle povahy, neexistovalo by jiné stanovisko, podle kterého by navazoval vztahy.
(Myšlenka druhá)
.. A kdyby byli všichni stejní, nevedlo by to zákonitě k tomu, že by se každý i stejně choval? Ve světě bez komplexů, bez emocionálního napětí, bez jakýchkoliv formujích pocitů, který vedou k odlišení každýho z nás?
(Myšlenka třetí)
Bavilo by nás to vůbec? Nebo spíš .. uvědomovali bychom si vůbec jestli nás to ještě baví?
(Myšlenka čtvrtá)
Občas si myslím, že mám úžasný nápad (.. než si ho sama vyvrátím).

A mám dojem, že jsem se setkala s fatamorgánou, jinak si to nedovedu vysvětlit. A to i přesto, že vůbec nebyla mystická, ale byla docela hmatatelná a viděla jsem ji dvakrát, i když po ní teď nejsou ani stopy.

Některé skvrny ..

2009-10-30T20:31:00.000+01:00

.. prej nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. :/
S formou tohohle článku jsem pro změnu dlouho váhala (a stihla jsem u toho přečíst 3 kapitoly z Pábitelů a najít v nich (bůh ví čí) vylisovanej květ) a nakonec jsem se rozhodla ho vůbec nenapsat.
Až o svym životě budu vyprávět vnoučatům (vnučkám hlavně), tak si stejně asi většinu věcí budu pamatovat, a ty který ne .. tak ty asi nestály za to.
Když se vrátim zpátky ke středě a k tý mojí povídavý, tak na sebe můžu bejt jen hrdá .. protože odedneška to už je vyříkaná záležitost. A včerejšek je zatim moc blízko.

(Add 2: A i přesto, že jsem neviděla ani jednoho Kurosawu (i přes všechna doporučení) a plete se mi datace bitvy u Thermopyl a Marathonu, tak to neznamená, že jsem úplnej kulturní barbar .. a navíc mam moc ráda Hrabala.
A ten zbytek věcí jde vždycky dohnat.
Add 1? Chybí.)

Když už si začnu věřit ..

2009-10-26T18:18:00.001+01:00

.. tak to většinou skončí tak, že mě někdo vyvede z konceptu. Obvykle.
Obvykle se mi nestane, že se z něj vyvedu JÁ sama, jako se mi to povedlo tuhle. (I když jsem v tom asi nebyla sama, způsob, kterým jsem své jednání pochopila já, rozhodně nebyl oboustranný.)
Byla sobota k ránu a přiznávám, že alkohol v tom sehrál jistou roli.
Zkuste to .. uvěřit tomu, že jste fakticky v pohodě, že to všechno přešlo .. a nakonec v krajní (úplně mezní) situaci mezilidskejch vztahů zjistit, že jste pořád stejně v prdeli ^^^.
Ohromně "povzbudivé", zvětšující nejen pocit náhlého zděšení, ale i rostoucí pocity všeobjímající marnosti.
Prostě labůžo.
Ráda bych věděla jestli je to pojmenovaný jev ..
.. A tak končí dnešní vyprávění o tom, jak jsem zůstala věrná svejm ideálům.

Když už něco chci vidět JEDNOU ..

2009-10-20T20:26:00.000+02:00

.. tak to neznamená, že bych to pak chtěla vídat každej den. (Možná došlo k nějakému omylu, chybě v systému .. error .. havárka na toku myšlenek?! Dočasná výluka?) .. Několikrát, ještě navíc.

Dneska jsem cestou ze školy uvažovala tak úspěšně, že jsem se zase nedobrala nikam. Poslouchala jsem to svoje tlachání a do toho hudbu .. "následovala pasáž, ve který jsem zjistila, že se opakuju!"
Já se opakuju!
Já se bojim bejt zase jako zaseklá gramofónová deska, nemam ten pocit ráda, je takovej tísnivej .. ten že se nic neděje a já se opakuju! Ty malý odpudivý smyčky, co se vracej, pořád .. aa pak se to zasekne úplně, zaskřípe to a gramofon udělá ten typickej zvuk, konce desky, však víte .. (každej upřímně doufá, že to bude za dlouho.)
A taky se bojim toho, že bych mohla mít nějaký špatný myšlenky .. nebo že bych teda dělala nějaký závadný věci. --- To mi totiž jde. (Nemyslím jako sama a né snad, že bych si třeba podřezala žíly xX)

Sitting in this room playing russian roulette ..

2009-10-12T02:31:00.000+02:00

.. Většina věci je teď jedno velký jedno .. V podstatě je už jedno úplně všechno! :D
(Aneb, nevim proč se směju. Asi proto, že mi prostě přišlo příhodný se tomu zasmát, a že občas mam potřebu se už jen smát nad šílenejma věcma, který se dějou!)
.. Zase jsem byla na svatbě (proboha, ať už se konečně ňáká koná v naší rodině!), v práci, na 16-ti hodinový směně. Mít oslavu svatby v hospodě možná není pro někoho takový jako mít ji na vlastní zahradě/zahradě svejch rodičů/etc., ale pro mě je to v podstatě jedno velký a zbytečný téma a utrpení. PROBOHA já už chci aby někdo obsluhoval mně (což se mi rozhodně u nás doma na žádný oslavě nesplní (i kdyby to byla moje oslava ^^^)), aby se někdo staral o mně a aby nikdo nechtěl nic po mně! (Což se mi nesplní hned zítra.)
Protože se tady vyskytl takový menší nádech altruismu, (tak nějak přemýšlím nad tím, jakej je pořádnej rozdíl mezi egoismem a altruismem, v mém podání teda, vzhledem k tomu že si to nejsem schopná rozmyslet ani já sama.) tak tady nic nehraje, (bingo, to je to co teď všichni slyšíme :/) tak .. Escape The Fate (not enough for truth in cliche).

.. když Rudiš nám byl svědkem.

2009-10-08T18:44:00.000+02:00

... opakovaně, úmyslně a úplně neznámě - teda známě, my ho známe (povrchně, aspoň podle povrchu jeho náhrobku ^^^), on Nás asi nikdy nepozná - pokud nebudu věřit v nadřirozeno - tak nás nikdy nepozná.
Muselo by ho to otravovat a muselo by ho to nudit a nebo by ho to muselo bavit a musel by se u toho plácat do kolen - ale fakticky vážně!
... Aneb vyrazila jsem s Amandou .. na procházku oranžovým opadaným pohřebním sadem (parafráze na ten růžovej), s pár pohotovnostníma laskonkama a ovocnym košíčkem, smyslem pro trpkej humor okořeněnej nesmyslností lidskýho smýšlení a s párem pečlivě nastřádaných - napůl společných - vzpomínek, ze kterých se člověku dělá až husí kůže, jak by na ně ze studu za ty léta radši zapomněl. :)

Ale na zítra se těším taky, protože zejtra bude taky den jako každej jinej, přesně TAK jak to má být a jak je to správně.

:) ..

2009-10-05T00:09:00.000+02:00

Nemá to význam a nemá to ani smysl. (Bližší ani vzdálenější, hlubší ani mělčí, .. cokoliv.)
Každej má svoji hodnotu. (A taky cenu, a taky částku, za kterou si ho koupíte.)
Haa, ..

.. díky bohu za "samo.se.rozvazovací" tkaničky a absolutně ztracená cesta domů ..

2009-10-02T14:18:00.000+02:00

.. proč? Protože vždycky si tu cestu domů užiju, protože si můžu pustit hudbu, nad ničim nepřemejšlet a zároveň nad všim - no prostě jako Hrabalův Haňta: "Míjet kandelábry a nikdy do nich nevrazit a nepřecházet na červenou, i když se na semafor nekoukáte .. nebo tak nějak" (už jsem o tom psala, myslím, kdysi.) z Příliš hlučný samoty (mimochodem doporučuju k přečtení a co vim tak je to i film.). A hele, dneska jsem nemohla, protože jsem už na Skaličce potkala toho zatracenýho prdlýho Petra! (je to něco jako vylosovat si černýho Petra - Zuzka asi ví o čem mluvim, vy ostatní jste toho byli ušetřeni -.-").
Mohla jsem si říct, že jsem paranoidní, ale on tim svym vlezlym způsobem chůze a kapucou odporný modrý mikiny naraženou na hlavě, ZASE dělal toho svýho frajera. (Jestli si jako myslel, že mě to zajímá (už zase), a že nevim že když telefonuje, tak má vyplej telefon (už zase), že když rádoby nedbale mává na někoho v autě, tak ho stejněk vůbec nezná (už zase -.-"), a že nevim o tom, že je fakt dost šouplej - tak to se ošklivě splet.)

NORMÁLNÍ člověk by přece nešel na chodníku vedle někoho cizího delší dobu, než je nutný ho nechat přejít a nebo se nechat předejít. NORMÁLNÍ!

To byl takovej vrchol, že jsem si kecla a (díky bohu tomu, že se mi rozvazujou tkaničky!!!) ty tkaničky si zavázala. Jenže on šel tak pomalu, že jsme ho zase musela dojít, protože to bych už asi musela zastavit nebo co ... chvilu jsem to vydržela, jít podél plotu tak, že jsem si div neodřela ruku o šraňky a s hudbou puštěnou naplno (pro případ, že by mi chtěl něco říct, tak abych ho neslyšela). A když už to nešlo, tak jsem si prostě odfrkla (to by poznal i DEBIL, že mi tady asi něco vadí) a zastavila jsem se, pak jsem se už jen loudala za ním ...

Aby toho nebylo málo, tak skoro doma, jsem si vzpomněla, že jsem kočce zapomněla dojít do "konzumu" pro konzervu - tak jsem tak jako nenápadně za ním přešla na druhou stranu (nesmyslná obcházka mimochodem, to se může stát jen mě), ale kupodivu, ono mu to stálo za to jít do toho krámu taky! Stejně si magor určitě nic nekoupil.

A pak jsem utekla. Fu!

(Matěji, říkal jsi snad, že mam psát jen naštvaná, tak tady to máš!)

(Joo a místo matiky jsem byla s Bárou na kafi - teda na čaji a jogurtový šokoládě, v mém případě - asi ještě nejsem dost velká na to abych místo na hodiny chodila na kafe, tak chodím jen na čaj, ale kafe líp zní ^^^.)

Mimochodem, zjistila jsem, že ta moje kočka mě asi nakonec přece jenom zbožňuje, pokud to kočky vůbec umí. :)

Do-it-yourself!

2009-10-01T22:00:00.001+02:00

.. A další článek si laskavě napiště sami! Protože mě už nebaví nesplňovat požadavky emočního bufetu třetí cenový a nebo snad nenakupovat v imaginárních vietnamských výprodejích.
Protože tak rovnou můžu psát o tom, co jsem měla k obědu a nebo jak mě lezou krkem nějaký přitroublý šerpy, jak umim bejt zlá a nebo jak se umim litovat? Jaká je moje barva vlasů (mimochodem, nazvala bych to červeno-oranžovou ^^^). Díky, ale to by nebavilo ani mě.
Ale až najdu nějakou prodejnu s online cizíma a kradenejma myšlenkama, tak jí celou vykoupim a nebo ji rovnou vykradu? ... žádnej strach. ..

Ajdíegosuprego.

2009-10-01T21:09:00.000+02:00

Je to nějakej zvrácenej systém společenský vhodnosti, či co ... I když spousta lidí se pokouší chovat se naopak, vždycky se najdou ti, kteří budou prosazovat takovej ten uondanej způsob života a rozhodování vůbec .. budou pro to aby se všechno vyřešilo tou mírovější cestou a budou tvrdit věci, o kterejch každej ví, ale nechtěj se mu řikat nahlas, protože zněj jako mírumilovný kokotiny a budou takový tentoo a totoo .. a budou se smát jen vtipnejm vtipům, budou pro všechny můzama a každej dá na jejich názor aaa nejhorší je, že budou mít vždycky v životě všechno jednodušší, i když to pod povrchem budou úplně normální lidi se stejně zvrácenejma myšlenkama a názorama, který si naúkor všech všechno prosaděj, jen si toho nikdo nevšimne ... aargh.

Když se člověk narodí, tak asi neplánuje jakej bude .. tak nějak to přijde samo. Má v sobě někde hluboko a vzadu v hlavě uloženej určitě nějakej zásobník předpokládanejch vlastností a životně-psychických pohnutek, který z Vás buď udělaj virtuosa a nebo pedofila z parku. (A nebo obojí.)
Jeho Id se spokojeně rozvaluje někde na pohovce uprostřed hlavy, zatímco mrně si spokojeně leží, jí a nic nedělá. Čeká se to od něj, že bude jen čůrat, spát, smát se a nakonec že řekni i to pověstný "mámá/táta" (kdo by to neřekl, když to na Vás odmalička někdo huhlá.)
A je to tady, začnou Vás ovlivňovat a postupně zpracovávat. A Id se musí odstěhovat někam hodně dozadu do toho zašlýho kamrlíku. Vlivem výchovy a poměrů v rodině, potom kamarádů, potom učitelů, profesorů, kluků a holek .. Postupně Vás zpracovávaj a když se Vám to vydaří a osud a náhoda Vám daj do výbavy nějakou epesní kombinaci, tak to snad jen gratuluju. Vy sami si taky můžete pogratulovat, ale jen v okamžiku kdy se k tomuhle uvědomnění.si vůbec dostanete - a myslím, že spousta lidí nad tímhle tématem v životě nepřemýšlela a přemýšlet ani nebude.

Proto najdete lidi, co se ještě v 25 chovaj jako malý, na druhý straně ty, co se v 25 chovaj jako lidi, co jednou jistě budoucnost mít budou, ale nemusí to být zrovna teď a tady a na třetí straně ty, co maj v 25 za sebou 2 děti, jednoho partnera a neplánují nic dalšího než spokojený život na místě. To mě prostě irituje.

Až se poprvé Vaše podvědomí dostane do křížku se superegem, tak je jen na Vás jak se s tim vypořádáte a jakou se dáte cestou.

A jednou, to se vsaďte. Jednou z Vás zase udělaj ty děti, od kterejch budou jen čekat, že budou čůrat, spát a nakonec řeknou i to poslední "Helenko" "Ale Babi. Já nejsem Helenka. Já jsem Mařenka, přece." Víc nahlas než by bylo potřeba, jen proto že si myslej, že to máte za pár.

Jsem selektivista a dělám snad, že na to nejsem hrdá?

Zbavte se amalgámových plomb ...

2009-09-24T20:07:00.000+02:00

... když Vás otravují. (Přirovnání, víte .. ?)
Hledám novou hudbu, i když opouštět starou je to samý, jako opustit ..*** (slovo nenalezeno v databázi). Jednoduše, neznám ho. Ale stejně, můžu aspoň vysvětlit, co jsem tím chtěla říct .. stejně se k ní, tý hudbě, zase vrátím, vím to. Až mi bude hůř a nebo líp, to je fuk kdy, ale stejně. A na tu novou taky nezapomenu.
A víte proč? Protože jsem na ní závislá, tak!
Chtěla bych ovládat všechny přirovnání, vždycky si moct nějaký z fleku vymyslet a chtěla bych ke všemu mít vždycky co říct a chtěla bych, abych nikdy - nikdy - nikdy nemusela neodpovídat na otázku: "Co je?", odpovědí: "Nic." To bych vážně chtěla.

Salam-Alejkum, Shalom .. Niechaj pokój spłynie tutaj na każdy dom.

2009-09-22T17:26:00.000+02:00

Dnešní praktikantská hodina češtiny .. Protože jsem nepochopila zadání, tak to dává smyslu/ů až moc a nebo naopak žádnej .. Něco by se z toho určitě sepsat dalo, ale zoufale se mi nechtělo a teď už by to nebylo fér. Stejně jako to přepsat, mhhm. [Add. minulé články .. Stejně jako jsem nikdy nesmazala ani jeden z nich, -i když mě to párkrát fakticky lákalo- tak se k tomu neodhodlám ani teď. -i když některý si to vysloveně žádaly.-]
Automatickej text ->

x Paralen 500 .. záruka dlouhého a bezesného spánku.
x Nadvláda podvědomí, totální nezodpovědnost. Nafackovat si, je jen jedna z možností.
x Lower and lower?
x Definujte .. svůj vlastní osud.
x Nekonečnou paměť pro můj přehravač!
x Bará je nějak moc automatická.

- "Sním o bílý trávě a o bledým Slunci a o sobě, o sobě, o sobě .. o tom, že jednou bude všecko v pohodě."
Podzim je prostě zbytečnost.

-.-

2009-09-20T23:36:00.000+02:00

-.- -.- -.- -.- -.- -.- -.- -.- ..
Tvrdím, že jsem na tom špatně, a že na tom nemůžu být hůř.
Myslím, že moje podvědomí se brání si to všechno připustit, a tak si chce odpočinout aspoň přes noc.
I když je to vlastně jen oddalovaná sebevražda a já se potřebuju zoufale probudit.
Proto ty sny. A proto já.
A proto tendle pseudo-stav.
Kap .. kap ..

I got the devil on my shoulder (over and over) ..

2009-09-20T16:05:00.000+02:00

.. Přáli jste si někdy, aby se Vám zdálo něco pěkného? Aby jste se zbavili všech trápení z toho reálnýho denního života? Něco co by jste si opravdu přáli? Něco v čem by se Vám splnili všechny .. klidně i ty nejtajnější sny? Něco, co by Vás ráno probudilo s úsměvem na tváři?
A teď si představte že se Vám to stává každou noc, každou noc se Vám vyplní všechno, co se ve Vašem snu vyskytne, všechno! .. A vy se zoufale nechcete probudit, protože víte. Protože jste to celej den zase řešili. Protože se ráno probudíte a bude to pořád to samý, jen se budete trápit o to víc.
Je mi prostě špatně, zle, jsem nemocná, smutná, rozmrzelá a utahaná. Jsem nemocná, ve všech směrech, který tenhle zatracenej svět má.
Na západní frontě přeháňka, výčitky, nadávky, ... pak zase klid.
Na východní? .. And I just can't sink any lower (lower and lower).

Never have ... nerve to ask.

2009-09-15T19:34:00.000+02:00

Tak jsem si tak řekla, že se na to vykašlu, ale asi bych si u toho vykašlala plíce, takže smůla, že? ..
A byl by klid.

Myslím, že další typickou lidskou vlastností je, že něco chceme, ale tvrdíme že ne ... nebo naopak, protože póza.
Né už tak typickou je potom vlastnost, že něco chceme, ale říkáme si že ne - protože se za to stydíme (to je normální, společenská konvence, výchova, etika, ...). prostě takový věci jsou. Nikdo se je neopováží říct nahlas, protože trpí (možná i oprávněnou) obavou, že by ho ostatní za jeho touhy a potřeby minimálně ukamenovali, jednou rukou si přitom zakrývajíc oči (ale nechybí mezery mezi prsty, aby se mohli tak obvykle pokrytecky dívat).
A nakonec tou asi atypičtější vlastností je, že něco nechceme, řekneme si to (v mém případě sama sobě) a ještě v tom okamžiku než to vůbec projde naší myslí a zformuje se to v "hmatatelnou" myšlenku, tak se někde za tím zrodí úplně opačná myšlenka - vědomí opaku, svědomí lidský přetvářky - která teoreticky v tom samém okamžiku (pro puntičkáře - až potom, co dojde po nervových spojení do řídícího centra), oznamuje, co že to kecáme? ... Když moc dobře víme, že to chceme.
Asi se tomu říká schizofrenie. Zvlášť když Vám v té situaci okolí vůbec nepomáhá. Spíš naopak. Paranoa, totální .. z tohohle se zase budu dlouho vyhrabávat, díky. Díky. Díky.

Doma výslech kvůli cigaretám a kouření vůbec. Hříšnej tanec. Sladkobolnej burčák a čerstvý hrozny vína.
Teď: Na západní frontě klid.
Ale na východní je to v ...

Ese río es de lo más peligroso.

2009-09-14T20:51:00.000+02:00

I když by bylo sakra fajn, kdyby na to někdo přestal dávat pozor.
Napsala jsem celej článek runama (což mi přivodilo neštěstí) .. nemá smysl to řešit .. oddám se sama sobě .. a nebude mít smysl to řešit .. jestli jsem sobec? .. tak to snad nemělo ani cenu řešit. (Jsem jen podvědomí, co dělá pár věcí pro sebe .. píše si pro sebe, zpívá si pro sebe «cokoliv» a hlavně si pro sebe myslí, aby si pak vynadalo, vynadalo a řeklo dost pitomejm myšlenkám a ony přijdou ...)

Svět, tak jak ho vnímáme, je jen vymyšlená hříčka někoho, kdo kdysi byl a žil. Ale třeba se opravdu nerozhodl Nám to zkomplikovat, takže ho za to nemůžeme odsoudit, i když by to bylo jednodušší. Prostě řekl, že takhle to všechno bude jednodušší a dopustil se tak největší omylu lidstva ... omezil Nám naši vlastní fantazii. Zjednodušil Nás. (I když tady se mi to zase bortí, když fantazie je vlastně jen odrazem vnímání okolního světa a to je podmíněný tím, co známe a víme, rozumíme, ... aaargh :/) A co víc, stanovil tak nezvratitelný vývoj lidský generace v jednání, chování a smýšlení "kupředu" a zpátky ni krok. Každopádně Nás to zavřelo a hned na dva západy. A dál Nás to nepustí. (Příklad: Zkuste si představit co asi může být na druhý straně vesmíru? Co je v černý díře ... a co je sakra po smrti, když je to "nic", jo ... zkuste si prostě představit NIC.)
Nejlepší je, že to nikdy neotevřeme ... protože nemůžeme přijít na to jak, protože Nám to ta naše primární jednoduchost* nedovolí. (*Nemluvim tady o tom, co vnímáme běžně pod slovem jednoduchost, ale o jednoduchosti, která Nám byla daná tím, že někdo začal vnímat. Takže je nezvratitelná a běžnýho člověk prostě netíží (vlastně ani mě) ... tohle se jmenuje svět a věci na něm chodí takhle, jeden mamut a jeden mamut jsou dva mamuti a oheň pálí ...)
Jednou to domyslím, dopíšu a zredukuju na základní tezi (minimálně s odpovědí na otázku zrození a všechny otázky světa, kromě těch, na které je odpověď "42".), jen se o tom teď bavím tak často ... že mi to nedalo. (?)
Gonna be complicated.

Taky jsem si říkala, že lidem tady začnu říkat přezdívkama .. ale pak mi došlo, že by to možná byl jen marnej pokus o originalitu, protože svůj účel by to v dnešní (až-příliš-zvědavý) společnosti sotva splnilo. Každopádně už mám jednu a skoro druhou, ale když se zamyslím tak mám vlastně i třetí.

A koncert Talentů 21-XI-09, damn -.-" Pinky swears a nemám s kým jít. (?)

Vy si musíte uvědomit ... !

2009-09-02T19:06:00.000+02:00

Včetně toho, že mi nic nemusíme ... si můžeme jednou uvědomit asi víc, než bysme chtěli.
Tak třeba já se obávám, že moje maminka je blázen .. případně psychopat .. minimálně pak psychicky značně nevyrovnaný člověk.
(Kdo jinej v jednom okamžiku zuří tak, že vypadá, že mu brzo prdne žilka v mozku a v druhym už se na někoho usmívá jako ... mílius se říkalo - ale ani nevím jak se to píše. A všechno je pak olrajt.) Neustále řeší mě, moje (MOJE!) peníze, moje chování .. a největší rozsek byl, když na mě vybafla něco (o čem mi kdysi vyprávěla, že jí to bylo vyčítáno v jednom kuse), co mě utvrdilo v tom, že ...
... dcera se jednoho dne začne chovat jako matka, jakkoliv by nechtěla ...
A to mě děsí. Myslím, že kdyby si to uvědomila, tak by to děsilo i ji. Takhle do budoucna hrozná představa.

A taky, že se mnou je něco v nepořádku ... normálně sedím a najednou mi začne bejt nehorázný horko, a taky mi je dost často tak nějak divně (i když se vsadím, že je to od nějakých zatracených nervových spojení v mém chorém mozku a to už se těším do tý Itálie, kdy si to třeba přestanu všechno připouštět, uhm.). Lenka mluví o přechodu a Markéta, že jsem těhotná ... já bych radši zůstala jen u toho, že mám nějakej divnej tlak xD

Uprostřed letního dne ...

Chtěla jsem si vyklepat vodu z ucha a "vono" nic.

2009-08-16T18:55:00.000+02:00

Palenie tytoniu może spowodować powolną i bolesną śmierć.
A nebo minimálně rýmu.
82 hodin v práci, ne teda v kuse ... mezitím vždycky tak 5-6-7 hodin spánku. Nějaký peníze a nejspíš i pěkný vzpomínky na tu skupinku nadšenců downhill skateboardingu. (Blázni, ale zajmavý lidi z různej částí světa.)
Nenapsanej mail ... a absence výčitek svědomí. (No, tak .. né tak doslova, ale co bych si to neřekla .. poplácat po rameni se přece taky dovedu sama.)
A abych to dlouho nezakecávala a dostala se k tomu, o čem že jsem to potřebovala "mluvit". To jsou ty témata - ty témata - vždycky mě něco napadne (myslíte, že je divný, když jdete po ulici a napadne Vás CO by se tak dalo napsat do článku? Nebo spíš ... o ČEM bych mohla říct těm dalším? A nebo ... JAK by se to těm lidem mělo doslova podat? Jo, napadaj mě celý věty ..), jo to co mě napadne ... a já si to zapisuju. Sice je to většinou pro ten moment zdánlivě úžasná myšlenka ... ale potom se promění v to, co je překonaný něčim absolutně lepším - Takhle daleko to přece jít nemůže ... donekonečna, to bych se stala géniem (^^^).
Ale nic, jen mi to tak trochu a dost vrtá hlavou. Ale toho je.
Magic is lost.

... no žiju si jako v pohádce ...

2009-08-11T19:36:00.000+02:00

... Jenže i když nechci tak musim do práce. (I tak si řikám, že je to ale výhoda - z části)
Dost mě to limituje a omezuje - hlavně časově. Na druhou stranu ... kdybych nepracovala, tak bych neměla peníze (největší kec), kdybych nepracovala, tak bych byla doma a musela něco dělat (největší kec číslo dvě), kdybych nepracovala, tak bych měla moc času na nadávání si (a že to fakt umím).

Když jsem tuhle byla na tý Keltský, tak jsem si do telefonu (z nejspíš nějakého nedefinovatelného popudu, ve kterém hrály asi dost velkou roli "omamné látky" a kol.) zapisovala takový poznámky ... kterým sama nerozumím, ale zase jsem si projednou připadala, jako bych v životě i mohla přijít na něco, na nějakou myšlenky, která by třeba byla převratná ... a třeba jen (a jen!) pro mě. Pořád po ní pátrám a občas v tědlech stavech mám dojem, že jsem jí i objevila ...
škoda, že nevím co znamená: "Konec na začátku" a v jakém spojení se mi to v hlavě vyskytlo, takhle se můžu jen domýšlet ... ale určitě to bylo něco důležitýho. Něco co mělo něco společnýho s pamětí ... s pamětí na zážitky, večírky, kluky, s pamětí na útržky ...

A na hrob si jednou nechám vytesat "Zde leží ten blázen ...", i když na tu naší urnovou ďouru se to asi nevejde (budu rána, když se tam vejdu já a moje příjmení ... i když, já vlastně chci do rakve. A taky netuším k čemu to bude, možná si to někdo za (snad víc než) pár desítek let přečte ... jen tak náhodou a nenapadne se ho zamyslet, kdo to tam sakra leží.)

A ne, skutečně si nemyslím, že jednou spasím svět.

Sorry I'm not in service ,,,

2009-08-11T03:25:00.001+02:00

... hlásej britský autobusy. A já.
Kupodivu jsem u toho dneska neuronila ani jednu slzu, i když jsem myslela, že pak se tak asi stane ... (Ne, nebudu jak malá. Třeba. Už dlouho jsem nebrečela, mě napadá ... Stejně jako jsem nepsala na blog.)
Mrzí mě, že svět je nefér .. nemrzí mě všechny pusy zadarmo, co jsem rozdala, ani obejmout někoho jen tak, kamarádství, lásky, přitažlivosti .. nemrzí mě ani jeden z nich a nemrzí mě dnešní rozhovor s Matoušem a ani to "že bych s tebou chtěla mluvit", jen mě mrzí bytostná přitažlivost k někomu, kdo tě zklame a najde si někoho jinýho (ten), ten kterej si řekne, že už ho to vlastně nebaví (já) a taky někdo, kdo se před tebou bude líbat s někým (ty) ... i když ona ví, jak to se mnou je. Aspoň pro tebe ... mrzí tě to? Fuck ... máš smůlu Terezko.

Pila jsem dnes (vlastně i včera) a napsala jsem něco, co zřejmě nepochopíš ... ale napsala jsem to tobě. Teď se jdu stydět do koutka a nebo pověsit na dveře ... to by byla možná lepší škoda.

I've never gotten a detention ..

2009-08-06T22:51:00.000+02:00

... Nebudu rozsáhle popisovat Skotsko, i když by se na to spousta věcí napsat dala. Co víc, nebudu popisovat ani tu cestu zpátky ... Né snad, že bych nemohla nebo nevěděla jak, ale jen proto, že to prostě nechci.

Jediný co tady chci zaznamenat je jedna připitomělá hvězdička ... tadydadadá a pan kamioňák, tomu bych chtěla tak nějak anonymně poděkovat. Za těch 800 kilometrů, 12 hodin cesty, 2 český chleby s májkou a spoustu úžasnejch historek (třeba tu o pašování cigaret).

Stejně bych nemohla bejt zavřená celej život v kamiónu, ani ve stanu, ani nikdy, ani s někým ... nedovedu si představit, že bych někomu celej svůj život obětovala. Možná kousek ... možná, že třeba na pár tejdnů, třeba by to ani nestálo za to. I když jsou lidi, co bych jim obětovala právě těch pár tejdnů, jen abych věděla jaký to bude. Třeba by to fakt nestálo za to.

Je jen pár lidí se kterýma jsem si ochotná volat ... respektujte to. (aspoň teda prosím)

Fuck is easy, fuck is funny, many people fuck for many.

2009-07-12T16:17:00.000+02:00

... a jasně, lidi jsou tak trochu kurvy. (Strašně ošklivé slovo, ale potřebovala jsem to tak nějak vyjádřit v kontextu) A ještě k tomu prodejný.
Víte, když něco dělám, tak očekávám, že se mi na to dostane nějaké adekvátní reakce. A stejně tak ... když něco po někom chci, tak se snad i očekává, že on na to bude nějak reagovat.
Takový předem smuvený společenský obchod, výhodný pro obě strany ... dáš - dostaneš.
Je to společenská konvence, ale je vhodná. Příklad za všechny ... dýško v hospodě. (Jasně, jsem trochu zaujatá tím, že v jedné pracuju, ale i tak ... nikdy bych neodešla abych nedala alespoň nějaké drobné. To by musela být fakt síla.)
Nikdy nevíte, jak se Vám to (a v jaké podobě) vrátí.
A další postřeh ... je taky z těch společenský věd. Mám ráda tenhle typ kolektivu. (Hrozně mi to tady - alespoň z části - připomíná Harrachov.) Doslova mě přitahuje. Ty lidi se poznají většinou až tady a je to tak fajn, protože se aspoň můžou na nějaký ten měsíc dát dohromady a stmelit do takové fajné skupiny. A takové to ohrané: Co je tady, to se nepočítá. Pff. Stará známá písnička z podobných akcí.

... Váš prej "čecháček", co když mluví, tak zpívá. (Divný co? Jen proto, že nejsem z Olomouce bo z Ostravy, pyčo xD A řekl mi to už druhý cizinec, co jsem tady potkala. Prej že "Nojoo, ty jsi čšešká, já to slyším! Ty když mluvíš, tak taak jinák, ty spívááš" (polák) a "Ty mluvíš česky? Ty totiž mluvíš jinak, než ostatní!" (rumun, překlad))
ps. Nadpis vyplývá z naší popsané tabule v kuchyni.
pps. Co je tady, to se nepočítá? ... :/ Tak aspoň na ten měsíc :/ ... chmm :/

... že žebříky, nikdy nevedou až do nebe ...

2009-07-04T23:31:00.000+02:00

... říkal si, jenom tak pro sebe. :)
A tak jsem dneska byla zase v Blargowrie, tentokrát ale né sama a ani s kamarádem, ale tak jako na výletě :)
Heej, já se musím usmívat neb mi to jinak nedá ... zbláště po tom CIDERu (což je epesní TESCOidní pití za 1,21 za 2 litry) ... a to se člověku nemůže chtít nic jiného než usmívat ... a nebo dělat kokotiny. Jo, děláme kokotiny. Teda udělala jsem jednou a podruhý a hej ... teď už se to nedá vrátit, a kdo by taky chtěl.

¿Que te ha pasado princesa?

2009-06-23T23:37:00.000+02:00

... Jedu už ve čtvrtek. (Dneska se to takhle holt změnilo.)
Nemám ráda (a zároveň mám) tyhle předodjezdový chvíle ... stejně zase nic nestihnu ... už teď se mi svírá žaludek a nevím jestli se těším a nebo děsím. Říkám, asi to nakonec ráda nemám.
I přesto, že teda pořád váhám (a v čem ne?!), zažívám tenhle pocit dost nitěrně. Zvlášť když teď Bára řekla, že odjíždí na 3 měsíce do zelenýho Irelandu. Né snad, že bych nebyla schopná bez její přítomnosti 3 měsíce vydržet ... zvlášť, když to bude přes prázdniny a potom ten zájezd ... ale stejně je mi tak nějak teskno. Asi vůbec z toho, že musím odjet na měsíc (what the fuck, sama jsem si to vybrala, tak co se cukám? -.-") ... což o to, já to zvládnu a stýskat se mi zas tak moc nebude. Snad jen aby protentokrát ten řidič od SA nejel jako hovado - to tak, když někdo čte případy lidí, co s tím mají zkušenosti. Fandím kolemjdoucím a jedoucím ... nechci mít krev na okýnku.

Taky mě v práci napadlo něco. Říkám něco, protože si nejsem jistá jestli to skutečně bylo něco a nebo to bylo jen něco, o čem jsem si představovala, že jednou fakticky něčím bude. Ve zkratce ... nejsem si jistá, jestli jsem se nezbláznila.
Fu.

¡Enamorado un poco!

2009-06-18T18:51:00.000+02:00

... Vy snad ne?!
Dneska nám profesorka o španělštině, po čtení jednoho takovýho textu, říkala, že to přece nejde .. "bejt zamilovanej" jen trochu. (To si mám připadat jako zatracená výjimka potvrzující pravidlo? -.-") Asi jo.
Je to přece normální, když si člověk není jistý, tím co k druhýmu cíti .. když neví jestli je to správně a nebo jestli by vůbec měl něco takovýho cítit. (Taková ta nejistota, každej pro sebe chce jen to nejlepší - tak je to správně - a když víte, že z druhý strany to není/nikdy nebude (a nikdy nebude) opětovaný, tak proč by jste to měli sakra řešit víc, než obyčejným kňouráním své kamarádce na rameno.) Když si není jistej, jestli to není jen pitomý poblouznění ..
(Po dlouhý době snad i otevřenej článek, no ne?)
Vy taky .. Tak já se k tomu přiznám! (Sakra otevřenej.)

Riska blog^^^

.. je to všechno co potřebuju pro barevný ráno.

Vánoce 2011

Just a perfect day..

Wake me up before you go go!

O tom jak je mi na (psychické) zvracení až si říkám, že by to mohlo proběhnout i fyzicky..

Zahájení sezóny politologických úterků..

Zhřešila sem..

"Everything that I feared happened to me." (The Book of Job)

I saw those high-stepping sexy witches, sons of satin, son-of-bitches!

Carry coals to Newcastle.

To další přebíjí to předtím..

A potom pochopíš, že celé je to kolobeh sračiek. Čím vyššie vylezeš, tak tým hlbšie nakonec spadneš..

Can't stop the Gods from engineering.. feel no need for any interfering!

..má někdo odpověď, když bůh otáčí se zády? Chci to vědět, už nechci chytat vodopády! (part 2)

..a pak má člověk pocit, že jen chytá vodopády (part 1)

Nesoudim tě, soudit nás může jen bůh, vole..!

Hudba není nejlepší vynález na světě, nejlepší vynález na světě je umění vypnout uprostřed davu.

Čim víc filozofování tim víc vody v keckách!

Správné holčičky ničí barbíny.

A tomů v mym životě bylo už nějak moc.

Tohle bych vážně, ale vážně .. nikdy nechtěla.

Zvykli sme si nečekat ..

The muddy road.

Hablan de orden, justicia y ley .. De negros, de jonkies, de putas, de gays.

Asi takhle jen tak o sto decibelů hlasitějc:

Nic míň, nic víc .. titul do Pardubic. :)

DO need a parachute.

A zkusili jste to vypnout a zapnout?

Vždycky mě dostane, slyšet jak to kotě uvnitř tebe zapřede.

Every monkey'd like to be ..

Budím se tím, že něco hledám .. někdy i dvakrát za noc.

Who the fuck cares? :)

As long as the wrong feels right it's like I'm in flight.

Bože ..

Fajn, přestávám šlapat na kulatý kanály.

Thar be more .. ale až někdy jindy.

That was yesterday, yesterday is over and it's a different day.

"A to máš prášky na blbost, ne?" .. paní Dlouhá.

Been sailin' since: Month o' May 8, 1991

Změna přijde kotě, stejně jako vloni.

.. nemám slov, a tak se tenhle článek nebude jmenovat nijak/bude jmenovat nějak.

A tak si každej ve snu promítáme obrazy nás dvou a jen jim tiše závidíme, když se milujou.

Tak pojď se mnou, znám místo odkud supr svítá ..

Etické je to, co je užitečné .. tohle teda vůbec není užitečný kluci, jste amorální! (filosofie)

"He is really and fb officialy with her."

Mé oči mnohé viděly a ruce mnohé měly ..

.. another maturita topic.

.. .také pekné stredajšie popoludnie ..

.. por desgracia yo estoy una de ellas.

Čarodějnice 2010 ..

Po vodce to bolí.

Ve zkratce: Tak jsem byla na rozlučce, šla jsem spát údajně v půl šestý (nutno říct, že sama) a jo, bylo to supr.

Když řeknu, že něco neudělám, tak je to ale jen otázkou času.

Fpičista?!

Sem nezodpovědná!

Haribo, c'est beau la vie, pour les grands et les petits!

".. could turn it into a taxi service for a load of degenerate freeloaders."

Ty vole, co to dělám?!

Lidi sou jako svíčky ..

To bys jinak vejskala!

To bys jinak vejskala!

..'** ** ********, ****** ** ** **** .. ** ** ** *** ** ****.

Nekonečno si nepředstavíš! (Debile)

.. jednou provždy, už!

Peníze ti štěstí nepřinesou, ale lepší je brečet v limuzíně než v tramvaji.

.. jen to nejnutnější.

Taky taková vánoční koleda.

Vím na co umřu.

.. Do you ever look at them?

.. a důvod proč jsme si blízký?

The feeling of being able to do what I like ..

.. největší paradox včerejšího večera sice skutečně byl vyhlášen, tady o něm ale není ani zmínka. Ha!

Who the heck's more heroic?

".. všechny děvky z vysoké společnosti se rvou o Bovaryovou, aby tam našly oplzlosti, které v ní nejsou .."

Některé skvrny ..

Když už si začnu věřit ..

Když už něco chci vidět JEDNOU ..

Sitting in this room playing russian roulette ..

.. když Rudiš nám byl svědkem.

..' ****, .. * ****.